Vyšiel aprílové číslo
ÚVODNÍK (str. 1) obr1
Ing. Petr Zvolánek
Vážení čtenáři,
do rukou se vám dostává číslo Světa myslivosti, které se věnuje mj. sokolnictví. Nás sokolníky těší zájem myslivecké veřejnosti o tuto tradiční součást myslivosti a rádi se dělíme o své zkušenosti s dravci, kteří jsou neodmyslitelnou součástí našich sokolnických životů.
Domnívám se, že řada z vás, erudovaných myslivců, dokáže dobře pochopit pouto mezi člověkem a vycvičeným zvířetem.
Nejznámějším a nejrozšířenějším příkladem je lovecká kynologie, v jejímž případě jde o sepětí člověka – myslivce a domestikovaného zvířete – loveckého psa. Známe také fretkování, bohužel u nás dnes již téměř nepoužívané, a i další, pro nás exotické způsoby lovu, např. lov antilop cvičeným gepardem či ryb ochočenými kormorány. Zvláštní je i pouto mezi sokolníkem a jeho dravcem.
Tento vztah je skutečně obdivuhodný, protože lovecký dravec není ani domestikován, ani přivázán, a přesto při dobrém vedení výborně spolupracuje se svým sokolníkem. Zároveň však dravce vzhledem k jeho přirozené mentalitě není možné jakkoliv fyzicky trestat, naopak jedinou možností je pozitivně jej motivovat laskavým zacházením a odměňováním. Právě díky tomuto tisíce let starému umění dnes můžeme pomocí loveckých dravců, samozřejmě kromě lovu, řešit i řadu dalších činností s mnohem větší efektivitou, než jinými, byť moderními metodami.
Bezesporu nejdůležitější službou, kterou dnes dravci vykonávají, je ochrana letadel, a především životů pilotů i pasažérů. Téměř nikdo z běžných cestujících si neuvědomuje, že ve vyspělých státech snad na všech civilních i vojenských letištích sokolníci provádějí tzv. biologickou ochranu provozních ploch před každým vzletem i přistáním letadla. Málokde v lidské činnosti je tak možné vedle sebe spatřit nejmodernější technologii, použitou u vojenských či obřích dopravních letounů, chráněnou starobylým způsobem, v našem případě minimálně čtyři tisíce let starým sokolnictvím. Ani střelba, reprodukované úzkostné hlasy a další metody neodplaší havrany, špačky a řadu dalších druhů ptáků z prostoru letiště tak účinně jako cvičený sokol, jestřáb apod. Přitom i střet s malým ptákem může představovat pro letadlo a následně i pro okolí letiště obrovské riziko. Termín biologická ochrana zahrnuje kromě dravců např. i využití loveckých psů, příp. koní, a v neposlední řadě i výbornou znalost bionomie ptáků a savců, kteří mají být především plašeni, nikoliv zabíjeni.
Jsou ale i další důležité činnosti, které sokolníci se svými opeřenými pomocníky provádějí. Jde např. o ochranu památek před městskými holuby, plašení hejn ptáků na skládkách odpadků či ochranu zemědělských plodin. Tyto činnosti jsou však v mnohem větší míře prováděny v zahraničí, než v ČR, a to dokonce našimi sokolníky. Nejde o to, že by u nás bylo málo skládek odpadků či třeba nedostatek sadů s úrodou devastovanou hejny špačků. Problém je v neúměrné byrokratické zátěži, kterou mnohdy představují předpisy či úředníci ochrany přírody a v neposlední řadě některá zájmová sdružení, obecně známá pod pojmem ochranářské nevládní organizace. Všichni ptáci žijící volně v přírodě vyjma několika druhů pernaté zvěře v době lovu jsou dnes chráněni a získávat v potřebném rozsahu povolení k jejich plašení spojené s lovem se tak jeví jako málo pravděpodobné.
S ochranou přírody souvisí také další činnost sokolníků, a to odchovy vzácných dravců. Když ve druhé polovině minulého století výrazně poklesly stavy velkých druhů sokolů, především sokola stěhovavého, začali sokolníci množit vzácné dravce ve svých odchovnách. Propracovali reprodukční metody do takové míry, že dnes se jen v ČR ročně odchová na 500 mláďat sokolovitých dravců, orlů a dalších. Řada odchovaných sokolů a rarohů byla a ještě i dnes je vypouštěna do přírody za účelem obnovení či posílení jejich zbytkových přirozených populací. Ovšem i v tomto případě je těžké získat souhlas orgánů ochrany přírody potřebný k této činnosti.
Doufám, že se v zájmu nezbytně nutné koexistence přírody i člověka podaří sjednotit zainteresované subjekty ke společné ochraně toho skutečně ohroženého a také k rozumné míře využívání toho, co nám příroda poskytnout může. Jako jeden z pozitivních kroků v tomto ohledu vidím nedávno uzavřenou dohodu o spolupráci mezi Ministerstvem životního prostředí a Českomoravskou mysliveckou jednotou.
SOKOLNICTVÍ
Sokolnictví – významný faktor pro bezpečnost leteckého provozu (str. 4-5)
Ing. Vladimír Spejchal
Sokolnictví má veřejnost spojené především s lovem, málokoho však napadne, že v dnešní moderní době může mít tento starý způsob lovu velký význam pro ochranu tak technických vymožeností, jako jsou letadla.
SOKOLNICTVÍ
K historii a poslání biologické ochrany letišť (str. 6-7)
Jiří Gallat
Biologická ochrana letišť s využitím dravců se jako první zkušebně zaváděla na letišti v Madridu v r. 1970. U nás ji zavedla armáda v r. 1981 na vojenských letištích a podle jejich vzoru se o něco později začaly stanice zakládat i na civilních letištích. V použití dravců pro ochranu letadel před ptáky jsme tedy nebyli první, ale výjimečnost našeho projektu spočívala v tom, že jsme jako první sloučili několik metod ochrany – začala se vypracovávat metodika pro ochranu letadel před střety s ptáky.
REPORTÁŽ
Když dravci pomáhají chránit dravce (str. 8-10)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Základna taktického letectva v Čáslavi patří k nejdůležitějším armádním objektům v ČR, ale je významná též z pohledu Severoatlantické aliance, jíž jsme členem. Jsou na ní soustředěny všechny naše stíhací letouny. Také čáslavská základna má svou stanici biologické ochrany letišť. Naším průvodcem v ní byl její dlouholetý pracovník Miroslav Heiser. Ačkoliv pojem biologická ochrana letišť je široký a zahrnuje více činností, řeč se točila především o využití loveckých dravců při plašení ptactva a zvěře na základně a v jejím blízkém okolí.
ROZHOVOR
Ve vzduchu není čas vyhýbat se ptactvu (str. 11)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Přestože systém biologické ochrany letišť významným způsobem snižuje počet případů střetů ptáků s letadly, zcela eliminovat toto nebezpečí nelze. O pocitech pilota, který musí podvědomě počítat s tím, že se jeho stroj může ve vzduchu střetnout s jednotlivými ptáky či jejich hejny, jsme hovořili s velitelem letecké základny v Čáslavi plk. Ing. Petrem Mikulenkou.
DISKUSE
K lovu černé zvěře (str. 12-13)
Ing. Milan Slavinger
Ve Světě myslivosti č. 2/2010 se šéfredaktor Ing. David Vaca, Ph.D., zamýšlí nad lovem bachyní. Plně se s ním ztotožňuji v tom, že mnoho bachyní se střelí omylem či náhodou na naháňkách a že mnozí myslivci koncem doby lovu nechtějí bachyně střílet proto, že již v sobě nosí zárodky budoucího potomstva. Dalším důvodem je pokles stavů drobné zvěře, kterou černá nahradila, nehledě na atraktivitu jejího lovu. A tak odpověď na otázku položenou v závěru článku Ing. Vacy („Co změní náš postoj k odstřelu bachyní?“) není jednoduchá. Řekl bych, že musí být především vůle chtít něco změnit. A to nejen myslivci samými, ale i legislativně. Muselo by jít o celou řadu různých opatření. Problematika lovu nejen bachyní, ale černé zvěře obecně je velmi složitá a závisí na mnoha faktorech. O některých se chci zmínit.
DISKUSE
Reakce na článek „Národní lesnický program II a myslivost“ (str. 14)
Milan Cihelka
Ze čtení článku „Národní lesnický program II a myslivost“ (Svět myslivosti č. 2/2010) je zřejmá pouze jediná věc, a to, že spárkaté zvěře je v našich lesích neúměrně mnoho a že je třeba ji vystřílet. Je však logické, že obzvláště jelení zvěř je vzhledem ke své velikosti a s ní souvisejícím množstvím potravy, které musí k zachování života nutně přijmout, více zviditelněna. Tím spíš v zimním období při déletrvající sněhové pokrývce, kdy se shlukuje do tlup. Tehdy okusuje pupeny a letorosty nejen plevelných, ale i hospodářských dřevin a škodí loupáním. Je tedy vystřílení zvěře tou nejsprávnější, nebo jen nejsnazší cestou k zamezení škod na lesních porostech?
DISKUSE
Ovlivní dosavadní způsob řízení myslivosti výši škod působených zvěří? (str. 15)
Ing. František Havránek, CSc.
Můj příspěvek je reakcí na článek Milana Cihelky, kterou si autor sám vyžádal. Ve svém článku se snaží upozornit širokou mysliveckou veřejnost na zásadní problémy současného mysliveckého hospodaření v honitbách a na jeho následky.
Skutečností je, že kromě místně závažných škod způsobených jelení zvěří na lese, a to jak na starších porostech loupáním, tak na mladých kulturách okusem, nebo kromě ovlivnění druhového složení porostu v lese, vznikají neméně významné škody na zemědělských pozemcích, které působí černá zvěř. Naposledy jmenovaný problém považuji na základě kontaktů se zemědělci za faktor, který může stejnou měrou ovlivnit současnou myslivost, ne-li ještě výrazněji než škody na lese.
VĚDA A VÝZKUM
Sarkocystóza kachen divokých již i na Slovensku (str. 16-17)
MVDr. Katarína Oberhauserová, Ing. Jozef Brunčák, MVDr. Jana Maľová, MVDr. Ján Čurlík, Ph.D., MVDr. Peter Lazar, PhD., a Prof. Ing. Juraj Ciberej, CSc.
Vodní ptactvo bývá kvůli svému biotopu, potravní skladbě a způsobu přijímání potravy často vystaveno nákaze různými parazitárními chorobami. Tito ptáci vystupují v životních cyklech parazitů buď jako mezihostitelé, nebo koneční hostitelé. Významné jsou tzv. choroby přenášené vodou („water-borne diseases“), na jejichž přenos je potřebný přenašeč nebo substrát (v tomto případě voda) kontaminovaný infekčními stadii daného parazita.
ZAJÍMAVOSTI
Poprvé …, podruhé …, potřetí … (str. 18)
Marek Vodička
Že vám ta příslovce připomínají závěr dražby v aukční síni před přiklepnutím? Nemýlíte se. Ve svém příspěvku chci zmínit internetovou aukční síň, která nabízí a draží vše, co je potřebné pro myslivce, střelce a rybáře. Kromě nových i použitých palných i chladných zbraní, střeliva a dalších loveckých a střeleckých potřeb nabízí též třeba odstřel zvěře, literaturu, sběratelské předměty apod.
Z HISTORIE
Lovecký soud hradu Buchlova (str. 19-21)
JUDr. Kateřina Lisá
O loveckém soudu zaslechl každý návštěvník hradu Buchlova při jeho prohlídce. Na podrobnější charakteristiku však není při výkladu průvodce mnoho času, což je rozhodně škoda. Přestože v době svého vzniku nebyl ojedinělým soudem tohoto typu, v jeho vývoji se vyskytlo mnoho zvláštností, které jej od ostatních soudů odlišují a činí jedinečným.
LOVECKÝ PES
Francouzští honiči a jejich lovecké využití (I.) (str. 22-23)
Slavomír Hanáček
S ohledem na geografickou polohu ČR a také vzhledem k naší historii se tuzemští lovečtí kynologové orientovali před r. 1989 především na chov psů původem z Německa, Rakouska, Slovenska či Maďarska, příp. na ostrovní ohaře. Po r. 1989, kdy se nám pomalu začala otevírat Evropa, objevili naši kynologové mnoho dosud neznámých plemen psů. Zvláště Francie se nám představila jako kynologická velmoc především v chovu honičů, a to nejen co do počtu plemen, ale i do množství jedinců zapsaných ve francouzské plemenné knize. V seriálu o francouzských honičích se nejdříve krátce seznámíme s jejich historií a poté si postupně představíme několik plemen.
LOVECKÝ PES
Několik poznámek k reprodukci psů (str. 25)
Doc. MVDr. Jaroslav Hintnaus, CSc.
Nedávno byl v jednom z našich kynologických časopisů uveřejněn článek o reprodukci psů. Některá sdělení v článku byla nepřesná, neúplná nebo nesprávná, což může u chovatelů psů vyvolat dojem, že není příliš složité zvýšit plodnost psů krmivem nebo léčivy. Takové uvažování je však krajně laické, neboť málokterá životní funkce je tak labilní a těžko ovlivnitelná jako plodnost.
SPORTOVNÍ STŘELBA
Změny v pravidlech brokové střelby disciplín compak sporting a kombinovaná lovecká střelba
Karel Pučálka
Na valné hromadě Mezinárodní federace pro střelbu z loveckých a sportovních zbraní (FITASC), která se konala 17. listopadu 2009 v australském Warrnamboolu, byly schváleny některé změny mezinárodních pravidel brokové střelby. Změny platné od 1. ledna t. r. se týkají disciplín compak sporting (CS) a kombinovaná lovecká střelba. Kromě toho byl odsouhlasen návrh posunout dolní hranici věkové kategorie junioři na 13 let.
SPORTOVNÍ STŘELBA
„Baví mě vyhrávat!“ (str. 30-31)
Věta v nadpisu tohoto článku, vyřčená úřadujícím juniorským mistrem světa ve skeetu Milošem Slavíčkem, bude zřejmě stát, spolu s talentem a pílí, obrovskou podporou rodičů a péčí trenérů, za jeho mimořádnými střeleckými úspěchy. Výrazně o sobě dal vědět na loňském Mistrovství světa (MS) v brokových olympijských disciplínách ve slovinském Mariboru, kde kromě vítězství v kategorii jednotlivců přispěl svým špičkovým výkonem i k prvnímu místu českých juniorů v kategorii družstev. O přiblížení sportovní dráhy teprve šestnáctiletého střelce, bydlícího v osadě Podhorky u Choltic na Pardubicku, jsme požádali jeho trenéra Petra Zvolánka.
ROZHOVOR
Uvidíme ho na olympiádě? (str. 32)
Ing. Dalibor Pačes
Juniorského mistra světa ve skeetu Miloše Slavíčka jsme měli čest přivítat v naší redakci. Skromný a tichý mladík nám při setkání prozradil něco o svých začátcích, střelecké současnosti, ale i o snech.
REPORTÁŽ
Die Hohe Jagd & Fischerei 2010, Salcburk, 25.–28. 2. 2010 (str. 38-39)
Ing. David Vaca, Ph.D.
O hospodářské krizi ani vidu, ani slechu … Tak to alespoň vypadalo poslední únorový víkend na výstavišti v Salcburku, kde se konal tradiční veletrh pro myslivce a rybáře Die Hohe Jagd & Fischerei 2010. Již 22. ročník nejvýznamnějšího středoevropského veletrhu tohoto zaměření přivítal společně s paralelně probíhajícím veletrhem terénních automobilů Absolut Allrad a veletrhem cestovního ruchu přes 44 000 návštěvníků. Většina z nich byli myslivci a rybáři, jimž přijelo předvést své zboží 380 vystavovatelů z celého světa. Ve fotoreportáži se pokusíme shrnout zajímavosti, které byly na veletrhu k vidění.
ZE ZÁPISNÍKU LOVECKÉHO PRŮVODCE
Mám jich na svědomí 529 … (str. 42-43)
Vladimír Paulišta
Během jedné z mysliveckých besed se studenty Mendelovy univerzity v Brně přišla řeč na lovecké psy a jejich vývoz do ciziny. Na otázku, kolik loveckých psů jsem v životě vlastnil a vycvičil, jsem odpověděl, že žádného, a to z jednoho prostého důvodu. Moje někdejší povolání loveckého průvodce spojené s toulkami po celém světě mi nedovolilo mít loveckého psa a věnovat mu potřebnou péči a výcvik. Na další dotaz, kolik loveckých psů vyexpedovaných do zahraničí mám „na svědomí“, jsem mohl odpovědět naprosto přesně: 529. O každém jsem si totiž vedl podrobný záznam, jakousi kroniku. V té jsem nedávno zalistoval a vybral několik neobvyklých příběhů.
POSLEDNÍ LEČ
Má vzpomínka na prof. Komárka, aneb jak to bylo před 55 lety (str. 44-45)
Ing. Karel Klusák
Ve Světě myslivosti nedávno skončil seriál „Po stopách prof. Komárka“, který jsem se zájmem sledoval. Při jeho četbě jsem si oživil vzpomínky na asi nejznámější profesorovu knížku – Lovy v Karpatech. Tu jsem nadšeně pročítal již po jejím prvním vydání v r. 1942 a těšil jsem se, že se po válce vypravím na Podkarpatskou Rus, o níž, a také o prof. Komárkovi, mi vyprávěl pan polesný Klouda, nadšený lovec a myslivec. Před válkou tam působil a profesora osobně poznal. Bohužel po válce bylo vše jinak. Přesto jsem se do lovišť prof. Komárka ve vihorlatských lesích dostal, a to dosti podivným způsobem.
STARÉ ZLATÉ ČASY
Lov gepardem (str. 48-50)
Karel Čada
Kdykoli čteme o tomto podivném pomocníku člověka při lovu, vždycky představujeme si zvíře ukrutné, tygru příbuzné. A přece tomu tak není. Národové východní s velikou zálibou používají geparda k lovu antilop, než nejedná se jim při tom tak o úlovek, jako o podívanou, a tu my, podle svých názorů, nazvali bychom ovšem tento způsob lovu ukrutným, ale orientalci poskytuje on skvostné podívané, příjemného rozčilení a v poslední řadě konečně také úlovku.
