Vyšiel augustové číslo
 


Ing. Marcel Lehocký

Vážení čtenáři,

se zájmem jsem si přečetl anketu na stránkách červencového Světa myslivosti k otázce „Co je ještě myslivost?“, kterou položila redakce vybraným respondentům v souvislosti s intenzivními chovy zvěře. Toto téma začala myslivecká veřejnost více vnímat v době, kdy se naplno provalil skandál se „světovým“ rekordem jelena uloveného v Bulharsku a odchovaného v Rakousku, který na chvíli zatřásl i Mezinárodní radou pro myslivost a ochranu zvěře (CIC).

Ne že by tento případ znamenal začátek éry intenzivních chovů zvěře, ale do té doby se o tomto „byznysu“ tolik nemluvilo, a hlavně – většina myslivců o něm nevěděla. Přiznejme si však, že prvky intenzifikace chovů spárkaté zvěře – byť v menším rozsahu – existují v Čechách a na Slovensku již několik desítek let. Jen se o tom nemluvilo a drželo se to doma v kuchyni pod pokličkou. 
Pokud si trochu začnete skládat dostupné informace, s hrůzou zjistíte, že byznys s velkými trofejemi má v Evropě i ve světě obrovské rozměry. Pouze z Rakouska bylo vloni vyvezeno 800 silných jelenů „vyrobených na míru“. Nechci tento byznys srovnávat s obchodem s drogami nebo s „bílým masem“, na rozdíl od drog nebo „bílého masa“ totiž není nelegální, protizákonný či společensky nebezpečný. V současnosti má každá druhá renomovaná lovecká kancelář ve své nabídce lov kapitální trofejové zvěře na Novém Zélandu. Pouze většina myslivců s tím má morální problém, neboť to vše od základů narušuje zaběhnuté principy naší myslivosti – alespoň co se týká pohledu na trofej.
Co se s tím dá dělat, jak se tomu postavit, jak to řešit? Je uspokojivým východiskem dělení trofejí podle původu na trofeje z intenzivních chovů a z obor? Kdo a jak to dokáže posoudit? Je paradoxem, že intenzivní chovy, jejichž rozmach byl vyvolán „trofejománií“, nám zanedlouho zlikvidují naše hodnocení trofejí, výstavy, tabulky světových rekordů, tedy vše, co dlouhodobě patřilo k hlavní agendě CIC. Co je to vlastně světový rekord trofeje? Je to nejsilnější trofej příslušného druhu na světě? Jsou „naše“ tabulky nejsilnějších světových trofejí úplné? Nemají mnohé rekordní trofeje zařazené v oficiálních tabulkách stejnou historii jako diskvalifikovaný „bulharský“ jelen? Kolik světových rekordů se ročně uloví na Novém Zélandu? A kolik v Bulharsku či v Rakousku? V našich silách bohužel není trofeje objektivně rozlišit, stejně jako mezi nimi nelze nakreslit jasnou dělicí čáru a „ty špatné“ zakázat.
Lov kapitálních trofejí – zejména v intenzivních chovech – je snobskou záležitostí a věcí velkých peněz. Jejich lovci potřebují rychle ulovit kapitální trofej, kterou se pochlubí svým známým a nějaká komise CIC či myslivecká výstava je vůbec nezajímá a netrápí. Lov a „výroba“ kapitálních trofejí je tak komerce nejhrubšího zrna. Vyprodukovat kapitální trofej však stojí hodně peněz, mnohem více, než trofeje slabší, které nám vyrostou doma v honitbě. A tak se celý „trofejový“ byznys řídí a bude řídit zákonitostmi trhu. Pokud budou zájemci o lov kapitálních trofejí ochotni zaplatit za odstřel velké peníze, bude se dařit chovatelům, kteří zvěř s požadovanými parametry trofeje odchovají a vše půjde tak jako dosud.
Do tohoto byznysu však mohou vnést podstatný rozměr globální finanční krize a situace na trhu. Chovů, které se zaměřují na produkci kapitálních trofejí, totiž soustavně přibývá. Daňka s bodovou hodnotou 200–220 b. CIC má již každá druhá obora a za chvíli to tak bude i s jeleny v hodnotě 250 b. CIC. Zatím z toho profitují chovatelé, kteří produkují genetický materiál pro tyto nové intenzivní chovy. Přijde však čas, kdy jelínci (a jejich synové) tohoto původu dorostou do zralého věku, bude jich mnoho a nastane problém s jejich prodejem, tedy se zhodnocením celého chovatelského snažení. Budete mít sice v malé obůrce obrovského jelena a v něm investovaných několik set tisíc korun, ale zároveň budete mít problém prodat ho poplatkovému lovci, a to i pod cenou vynaložených nákladů. Ale možná, že to bude úplně jinak. 
Myslím si, že je ještě čas na to, aby CIC začala věnovat méně pozornosti hodnocení trofejí a sestavování světových tabulek a naopak se mnohem více než dnes zabývala „myslivostí v souladu s přírodou a v souladu s jejími základními hodnotami a principy“. I např. prestižní cena Edmonda Blanca, kterou každoročně uděluje CIC, by mohla být označením a certifikátem honiteb a obor, v nichž se vykonává tradiční, trvale udržitelná myslivost v „souladu s přírodou“. Trofej se tak opět stane tím, čím byla v minulosti: obrazem populace zvěře a přírodních podmínek, ve kterých zvěř žije a ne pouze výsledkem intenzivní péče chovatelů, především krmení, příp. různých manipulací. Nakonec každý myslivec či lovec si může vybrat, kde a jakou zvěř chce lovit – zda v intenzivním chovu nebo v „přírodě blízké honitbě“.
A co je ještě myslivost? Pro každého to, co v ní chce najít. Pro jednoho to bude kynologie, pro dalšího střelectví, pro jiného parta kamarádů či práce a živobytí. Pro někoho to bude malý krmeleček v honitbě za humny, u něhož ví o každém srnci, pro jiného lovecká dobrodružství po celém světě. Lovecký lístek bude mít ten, který po týdenním pobytu na chatě v horách uloví svého vysněného dvanácteráka, stejně jako ten, kdo si přiveze trofej vysněného dvacateráka z Nového Zélandu či z Bulharska. Nikomu bychom však neměli „jeho myslivost“ zazlívat a zakazovat. Tak naše myslivost funguje roky a mnoho dalších let bude fungovat. Pouze se vymění generace nás, myslivců.


LEGISLATIVA
Zvěř a zvířata v různých typech chovů z pohledu legislativy (str. 4–6)

Ing. Zuzana Wudyová a MVDr. Václav Švihel




Ve Světě myslivosti č. 7/2009 byl zveřejněn článek o slovenské inseminační stanici pro jeleny, daňky a muflony, v němž autor naznačuje možnost využití některých postupů používaných na farmách v myslivosti. Za tímto článkem následovala anketa, v níž se redakce zeptala respondentů v souvislosti s intenzivními chovy zvěře na to, co je ještě myslivost. Považujeme za vhodné přispět do diskuse stručným nástinem legislativních podmínek chovu zvěře na farmách, v oborách, v zajetí a ve volnosti a možnostmi jejích přesunů mezi těmito chovy.


ZE ZAHRANIČÍ
Chystá se nová hodnotitelská metoda trofejí (str. 7)

Ing. Ctirad Rakušan


V r. 2007 pověřilo prezidium Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) Gerharda Damma z Jihoafrické republiky vytvořením komise, jejímž úkolem je přepracovat metody hodnocení trofejí zvěře podle zásad, jež si CIC v minulých letech stanovila tak, aby bylo patrné, že cílem myslivosti (a lovu) je trvalé využívání dorůstajících zásob. Podle současných představ se má méně zdůrazňovat trofej a její lovec. Více pozornosti se má naopak věnovat ulovené zvěři jako výsledku kvality určité přirozené populace a jejího životního prostředí.












VĚDA A VÝZKUM
Zaostřeno na zvěřinu, aneb o zdravotní problematice zvěřiny mezinárodně (str. 8–10)

MVDr. Pavel Forejtek, CSc.



Lov, vyvržení zvěře, skladování zvěřiny, spotřeba zvěřiny lovcem, prodej zvěřiny v místě a především systém zdravotní kontroly zvěřiny a jejího uvádění do oběhu (prodeje) jsou v posledních letech předmětem častých diskusí. V mnoha případech myslivecká veřejnost tuto problematiku zlehčuje tvrzením, že donedávna se produkce zvěřiny obešla bez nařízení, která platí dnes, a konzumentům se „nic nestalo“.  Hygienické nároky současného spotřebitele – veřejnosti – se však neustále zvyšují a konzumenti zvěřiny požadují – stejně jako v případě jiných potravin – pouze kvalitní potravinu s garancí nulového zdravotního rizika.


SOKOLNICTVÍ
Světový svátek sokolnictví (str. 11–13)

Mgr. Marcela Medková



O víkendu 11. a 12. července t. r. se v Anglii po dvou letech uskutečnil druhý mezinárodní Sokolnický festival (The Festival of Falconry). Pro sokolníky celého světa představoval mimořádnou událost, neboť na něm mohli předvést početným divákům i svým kolegům tradice a specifika sokolnictví v jednotlivých státech. Hlavním organizátorem byla anglická organizace The Hawk Board, sdružující nejen britské sokolnické kluby a jednotlivé sokolníky, ale také např. chovatele dravců a další příznivce sokolnictví a dravých ptáků. Neméně důležitou roli sehrál při pořádání festivalu Sokolnický klub Spojených arabských emirátů (Emirates Falconers Club), který byl hlavním sponzorem velkolepé akce. Festival se v letošní podobě konal pravděpodobně naposledy, neboť uspořádání akce takového rozsahu je organizačně i finančně nesmírně náročné.





Z NAŠICH HONITEB
Vítané druhy, či vetřelci? (III.) – Ptáci vrubozobí – bernešky, kachničky, kachnice a další druhy (str. 14–17)

Prof. RNDr. Karel Šťastný, CSc.




V tomto čísle Světa myslivosti končí miniseriál věnovaný některým nepůvodním druhům ptačí fauny v naší přírodě. Po ptácích hrabavých (Svět myslivosti č. 6/2009) a husicích a husách (ptáci vrubozobí; Svět myslivosti č. 7/2009) si představíme další druhy vrubozobých ptáků, kteří k nám byli buď introdukováni, nebo do našich krajin zalétávají, a mohou mít význam z hlediska působení na využívané biotopy a též z pohledu myslivosti.




REPORTÁŽ
Národní myslivecké slavnosti 2009 (str. 20–21)

Ing. David Vaca, Ph.D.



V sobotu 27. června t. r. se na loveckém zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou konaly tradiční Národní myslivecké slavnosti, po roce opět s republikovým mistrovstvím ve vábení jelenů a dalšími zajímavostmi zařazenými do doprovodného programu. Průběh odpolední části oblíbené akce bohužel ovlivnily prudké výkyvy počasí, které letos sužují celou naši republiku.  


SOUTĚŽ
Rarita roku 2009 – III. kolo (str. 22–23)



III. kolo soutěže Rarita roku 2009 o nejzajímavější abnormální srnčí trofej bylo co do počtu přihlášených trofejí z dosud proběhnutých kol nejbohatší – o postup do Velkého finále v něm soupeřilo 28 trofejí. Vítězkou se zcela jednoznačně stala impozantní trofej srnce ze Slovenska.

VÝSLEDKY TŘETÍHO KOLA
Z 28 trofejí pocházelo 26 z tuzemských honiteb a dvě od slovenských kolegů. Fakt, že na Slovensku „rostou“ velmi dobří srnci, potvrdily obě trofeje – skončily v první desítce, přičemž jedna na stupni nejvyšším. Lovcem srnce s neobyčejně silnými a členitými parůžky, která obsadila díky 66 bodům první místo, je Kamil Mello z Prievidze. Svého bez nadsázky životního srnce ulovil v honitbě Mysliveckého sdružení Pust v okrese Prievidza. Druhé místo vybojovala trofej Ing. Jaroslava Cabalky ze Žamberka (53 bodů), na třetím místě skončila trofej Pavla Švece z Frýdku-Místku (52 bodů).
Lovec vítězné trofeje získává cenu redakce – knihu Abnormální parůžky. Majitelům trofejí, které se umístily v první desítce, bude zaslán pamětní certifikát o účasti jejich trofeje v soutěži.

ČTENÁŘSKÉ HLASOVÁNÍ POMOCÍ SMS ZPRÁV
Od čtvrtka 9. července od 16:00 hodin, kdy byly fotografie všech přihlášených trofejí zveřejněny na internetových stránkách www.svetmyslivosti.cz, do čtvrtka 16. července do 12:00 hodin probíhalo čtenářské hlasování prostřednictvím SMS. Každou trofej si bylo možné prohlédnout na zvětšeném snímku a pomocí SMS zprávy zaslat vybrané trofeji hlas (viz soutěžní pravidla). Po ukončení hlasování byly sečteny zaslané SMS zprávy a sestavilo se pořadí. Trofej s nejvyšším počtem hlasů se stala „Vítěznou trofejí čtenářů za měsíc červenec“ a postupuje do Velkého finále. Z došlých SMS zpráv jsme vylosovali tři, jejichž odesílatelé obdrží některou z cen věnovaných redakcí: Loveckou kroniku k zapisování úlovků, knihu Život s jeleny nebo kšiltovku Světa myslivosti.
Stejným způsobem probíhá hlasování SMS zprávami v každém kole. Pokud si chcete v každém kole prohlédnout všechny přihlášené trofeje a zapojit se do hlasování, je nezbytně nutné bedlivě sledovat internetové stránky www.svetmyslivosti.cz, kde budou po každé z uzávěrek zveřejněny snímky přihlášených trofejí!

VÍTĚZNÁ TROFEJ ČTENÁŘŮ ZA MĚSÍC ČERVENEC
Od čtenářů obdržela nejvíce SMS zpráv trofej Jana Škeříka, která skončila v hodnocení poroty na 4.–5. místě. První místo a postup do Velkého finále jí zajistilo 43 % z došlých SMS. Druhé místo obsadila trofej Kamila Mella (41 %), třetí skončila trofej Petra Juráska (8 %).
Z hlasujících čtenářů byli vylosováni a ceny obdrží: J. Hálová (kniha Lovecká kronika), M. Tučková (kniha Život s jeleny) a V. Rydlo (kšiltovka Světa myslivosti).

UZÁVĚRKA DALŠÍHO KOLA JE ZA DVEŘMI!

Pokud chcete svoji raritní trofej přihlásit do soutěže, neváhejte a pošlete nám fotografii. Pokud chcete přihlásit trofejí více (např. do různých kol), můžete to udělat rovnou. Uzávěrka zářijového kola je již 7. srpna 2009!

Sledujte soutěž na www.svetmyslivosti.cz!

CENY VĚNOVANÉ HLAVNÍMI PARTNERY
1. cena – pro absolutního vítěze soutěže Rarita roku 2009: lov kamzíka v Rakousku v r. 2010 – věnovala firma Swarovski Optik
2. cena – pro soutěžícího na druhém místě: lov srnce II. nebo III. věkové třídy v honitbě Ralsko v r. 2010 – věnovaly Vojenské lesy a statky ČR, s. p.
3. cena – pro soutěžícího na třetím místě: lovecký nůž – věnovala firma Mikov, s. r. o.

Uzávěrky pro zasílání trofejí do jednotlivých kol:
4. kolo – zasílejte do 7. 8. 2009 (fotografie deseti nejlepších trofejí budou zveřejněny Světě myslivosti č. 9/2009)
5. kolo – zasílejte do 4. 9. 2009 (Svět myslivosti č. 10/2009)
6. kolo – zasílejte do 2. 10. 2009 (Svět myslivosti č. 11/2009)


ZE ZAHRANIČÍ
Lov na kamzíky v Rakousku (str. 24–26)

Ing. Petr Ziegrosser




Stále více českých lovců láká lov na kamzíka. Někteří to zkoušejí v Čechách, většina si však našla cestu do zahraničí – převážně do Bavorska nebo Rakouska. V Rakousku jsou známé honitby hlavně v Alpách. Někdo tam má kamarády, jiný vymění lov kamzíka za lov muflona u nás, ale stále přibývá poplatkových lovců. Nabídka lovu v soukromých, ale i ve státních honitbách je velká. Nemusí vždy jít o kapitální trofej, mnohého lovce uspokojí i růžky mladého kamzíka. Ať jde o starého či mladého kamzíka, lovecký zážitek v prostředí nad hranicí lesa ve skalách nebo v klečových polích je nezapomenutelný. Jednou z oblastí s dobrými stavy kamzičí zvěře je pohoří Schneeberg, tyčící se jihozápadně od Vídně.


LOVECKÝ PES
Sedmihradský honič – maďarská krev v českých krajích (str. 27–28)

Richard Štrobl




Sedmihradský nebo též transylvánský honič patří do VI. skupiny FCI, sekce honiči střední velikosti s pracovní zkouškou, kam řadíme honiče, barváře a příbuzná plemena. Přestože u nás nepatří mezi rozšířená plemena loveckých psů, pro svou odvahu a rozhodnost zejména při lovu černé zvěře si jistě zaslouží pozornost.


LOVECKÝ PES
Sedmihradský honič v lovecké praxi (str. 29)

Ing. Roman Urbanec, Ph.D.


Dosavadní, téměř patnáctileté zkušenosti s loveckým využitím sedmihradského honiče v honitbách společnosti AGROWALD Rožmberk (okr. Český Krumlov) jsou bez nadsázky vynikající. Mohu jen potvrdit, že ve větších revírech s hojným výskytem divočáků, tak jako u nás, nachází sedmihradský honič výborné uplatnění. Je dobře využitelný jak při lovech individuálních, tak společných. Dobře se uplatní při dosledech, podle našich zkušeností také na volno jako hlásič. Postřelenou zvěř snadno staví či strhne. Zvládá i středně staré pobarvené stopy, avšak je třeba přiznat, že na stopách starších 12 hodin se barváři nevyrovná.


SPORTOVNÍ STŘELBA
Mistrovství Evropy v loveckém parkúru (str. 30-31)

Petr Zvolánek




Letošní Mistrovství Evropy v loveckém parkúru (LP) se uskutečnilo ve dnech 11.–14. července ve francouzském Orville. Této vrcholné evropské parkúrové akce se zúčastnilo 839 závodníků z 27 států, mezi nimiž nechybělo devět našich střelců, kteří zastupovali Asociaci střelců na asfaltové terče (ASAT).



















KOMERČNÍ PREZENTACE
Zeiss, Zeiss, Zeiss (I.) (str. 36–37)

Dr. Ing. Jiří Hanák




Na počátku jara letošního roku jsem měl možnost opakovaně navštívit firmu Carl Zeiss přímo v jejím mateřském závodě a sídle v Německu, ve městě s dlouhou tradicí – půvabném Wetzlaru. Toto město je světově známé nejen díky působení J. W. Goetheho a značce optických přístrojů Zeiss, ale také dalšími značkami optických přístrojů, jako je Hensold (dnes součást koncernu Zeiss) nebo konkurenční Leica. Měl jsem individuální program, který připravili reklamní manažer firmy Zeiss Dr. Wolfgang Frey a obchodní manažer Markus Vogt. Součástí programu byla prohlídka vývojových, technických a výrobních pracovišť firmy, která po celém světě zaměstnává 13 800 pracovníků a díky svému špičkovému know-how se zapojuje do kosmického programu nebo výzkumu, vývoje a výroby laboratorních, lékařských a dalších optoelektronických přístrojů. Zvláštním odvětvím je vývoj a výroba mikroprocesorů.


KULTURA
14. Národní soutěž mysliveckých trubačů proběhla na Křivoklátě (str. 38–39)

Jakub Janda




Již po čtrnácté se sešli lovečtí trubači ze všech koutů naší republiky, aby změřili svůj um v interpretaci lovecké hudby. Pro takové klání si nelze představit důstojnější kulisu, než je hrad Křivoklát, místo s bohatou historickou a kulturní tradicí s přímou vazbou na myslivost, k níž lovecké rohy i trubači neodmyslitelně patří. Lovecká hudba zněla areálem oblíbeného středočeského hradu ve dnech 19.–21. června.








KULTURA
Příběhy loveckých obrazů – Rien Poortvliet (str. 40–41)

Petr Šeplavý




Když jsem jel v létě roku 1997 s redaktorem časopisu Wild und Hund Alexandrem Kraahem do Holandska navštívit rodinu Riena Poortvlieta, abychom s holandským vydavatelem a vdovou po malíři projednali korektury u nás vyráběného kalendáře, byl již Rien Poortvliet dva roky po smrti. V jeho rodném domku v Soestu na holandském venkově jsem měl možnost vidět malířův ateliér, kde vše zůstalo jako v den předčasné smrti. V relativně tmavé místnosti s originály obrazů na stěnách ležela na masivním dřevěném pracovním stole rozpracovaná kresba a vedle ní štětce v hrnečku a sklenička s vodou, kterou paní Poortvlietová denně vyměňuje. Vše vypadalo, jako by si malíř jen na chvilku odskočil. Celá místnost byla prodchnuta odkazem skvělého ilustrátora a malíře mysliveckých námětů Riena Poortvlieta.



NAŠE OBORY
Oborní chovy v Moravskoslezském kraji (II.) (str. 42–43)

Ing. Dalibor Pačes



V červencovém Světě myslivosti jsme představili pět z deseti oborních chovů Moravskoslezského kraje. Druhé pětici se budeme věnovat v tomto čísle časopisu. Tři obory leží v okrese Frýdek-Místek, dvě v okrese Opava. V jedné je chován jelenec běloocasý severní, v ostatních daněk evropský, muflon, prase divoké, jelen lesní a sika Dybowského.


POSLEDNÍ LEČ
Vihorlat – neobyčejné kouzlo v Karpatech (II.) (str. 50–53)

Ing. Marcel Lehocký




V červencovém Světě myslivosti jsem věnoval pozornost další z oblastí, kde před téměř sto lety lovil srnce prof. Julius Komárek – Vihorlatu. Pohoří na východě Slovenska, konkrétně lesy kolem jezera Morské oko, se staly kulisou i mých lovů v Karpatech. Stejně jako prof. Komárka provázely i mne během mého pobytu při lovu svízele a strasti. Problém tkvěl v tom, že v oblasti porostlé divokou vegetací a s nízkou populační hustotou srnčí zvěře jsme nebyli s mým loveckým průvodcem schopni spolehlivě obeznat srnce. Šoulání rozsáhlou honitbou k ničemu nevedlo, nastal čas na změnu taktiky lovu. Zeptal jsem se správce Gavuly, zda poblíž není nějaká čerstvá paseka, na níž by bylo možné pozorovat srnčí zvěř. Samozřejmě nejlépe z posedu. V celém okolí Morského oka bylo jen jediné takové místo, a to v jednom údolí nedaleko vesnice. Následující ráno jsme se se správcem na vyhlédnuté místo vypravili.








Partneri

Kto je online?

Práve tu je 314 návštevníkov a žiadni členovia on-line