Vyšlo februárové číslo
ÚVODNÍK (str. 1)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři
letošní mimořádná zima bude mít bezpochyby vliv na naši zvěř. Sníh napadl již koncem listopadu a v nadprůměrném množství se udržel na téměř celém území republiky až do začátku ledna. Následná obleva zvěři sice ulevila, ale vzhledem k tomu, že jsme teprve v půli zimního období, to nejhorší ji ještě čeká.
Myslivecký život se v tomto období ve většině honiteb skládá z lovu černé zvěře a lišek a především z péče o zvěř, kam řadíme přikrmování a v případě spárkaté zvěře předkládání antiparazitárních přípravků. Jde o rutinní, známé činnosti, které pokládáme za samozřejmé, přistupujeme k nim zcela automaticky a zpravidla se nezabýváme myšlenkami o tom „jak to děláme“, „proč to děláme“ a „čeho tím dosáhneme“. Zastavme se u poslední zmíněné činnosti – každoročního boje proti parazitózám.
S ověřováním antiparazitárních přípravků volně žijící spárkaté zvěř se u nás začalo v 80. letech minulého století. Podařilo se vyvinout účinná antiparazitika a uvést je do myslivecké praxe, přesvědčit myslivce o smysluplnosti léčebných opatření a realizovat je na stále větším území. Výsledky byly brzy vidět – podařilo se snížit promoření populací spárkaté zvěře některými parazitózami. Antiparazitární akce se tak dostaly hluboko do povědomí myslivců jako pravidelná položka na seznamu prospěšných akcí, které je nezbytné každoročně opakovat.
Stop! Je rok 2011. Aniž bych chtěl zpochybňovat efektivitu léčiv v případě jejich správného podání, vyvracet jejich pozitivní vliv na zvěř, pokud je přijme v účinném množství, a již vůbec ne zlehčovat pocity z dobře odvedené práce ve prospěch zvěře, jsem toho názoru, že je třeba zamyslet se v souvislostech nad budoucností těchto aktivit.
Je vhodné si uvědomit, s jakými stavy spárkaté zvěře v současnosti ve volné přírodě hospodaříme. Počty všech druhů spárkaté zvěře narůstají (nejen u nás, ale v celé Evropě) a díky mírným zimám v posledních letech se daří přežívat i slabým jedincům. Do této situace vstupujeme ve snaze pomoci zvěři předložením veterinárních přípravků. Bez znalosti skutečného stavu parazitóz ve volné přírodě (vyšetření trusu za účelem zjištění aktuálního stavu neprovádíme) vypočítáváme ze stavů zvěře, které jen hrubě odhadujeme, a z doporučené denní dávky medikovaného krmiva potřebné množství medikovaného krmiva pro celé honitby. To rozneseme v honitbách (správně bychom měli vyčkat na ideální zimní počasí, aby zvěř přišla ke krmelcům) a budeme doufat, že každý kus přijme právě tolik, kolik je potřeba, a zbytek přenechá dalším. Jak účinné může být naše konání?
Část odborníků se snaží upozornit mysliveckou veřejnost na zásadní chyby, které jsou při předkládání antiparazitárních přípravků značně rozšířené, což je v pořádku, ale přitom se přehlíží zcela zásadní věc: tím, že při současných stavech zvěře provádíme její léčení, pomáháme udržovat tyto stavy na vysoké úrovni, čímž připravujeme prostředí pro další šíření parazitóz. Nemluvě o tom, že zvýšené stavy zvěře vytvářejí vyšší tlak na její životní prostředí (vznik škod působených zvěří) a že myslivci jsou nuceni věnovat více času lovu zvěře a zajištění většího množství krmiva pro zimní období. Jsem si jist, že na druhou část předchozího souvětí by většina myslivců odpověděla, že to dělají pro zvěř a na peníze a čas nehledí, což je jistě sympatické, ale není čas začít uvažovat racionálně?
Další otázka má „filosoficko-obchodní“ podtext: jestliže veřejnosti nabízíme zvěřinu coby čistý produkt volné přírody (pokud bychom zaměstnávali šikovné PR manažery, již bychom ji možná dávno prodávali s moderním přívlastkem „BIO“), nejsme sami proti sobě, když do přírodního prostředí vstupujeme s léčivy?
Cílem tohoto úvodníku není smést léčení volně žijící zvěře zcela ze stolu. O jeho podobě u nás bychom však měli začít seriózně diskutovat. Ostatně fakt, že jsme jediným státem v Evropě, kde se v takovém měřítku provádí, je sám pádným důvodem k přemýšlení.
Z NAŠICH HONITEB
Jaké jsou počty naší pernaté zvěře? (I.)
Vodní pernatá zvěř – vrubozobí ptáci (str. 4-9)
Prof. RNDr. Karel Šťastný, CSc.
Pojem zvěř je vymezen zákonem a jeho výčet zahrnuje jak druhy lovné, tak hájené. Obecně jsou to druhy ptáků a savců, které jsou myslivecky obhospodařované. V novém seriálu o početnosti pernaté zvěře je zahrnut širší výběr druhů, než je stanoveno naší mysliveckou legislativou, tedy i některé druhy vzácné, chráněné nebo výjimečně se vyskytující, a to především proto, že je lze snadno zaměnit s druhy lovnými. Takové druhy se pak mohou snadno objevit např. na výřadu po lovu kachen.
PRAXE V HONITBĚ
Vyhodnocení využití pachových ohradníků k ochraně kritických úseků komunikací Ústeckého kraje před volně žijící zvěří v roce 2010 (str. 10-13)
Ing. Karel Hrouzek, Ing. Jan Scháno, Kamil Plíšek a Mgr. Marek Hartych
Policie ČR zaznamenává ročně kolem 200 tisíc dopravních nehod, na nichž se asi pěti procenty podílejí srážky s volně žijícími živočichy. Tyto statistické ukazatele vypovídají o tom, že v řadě honiteb, které jsou protnuty komunikacemi, vznikají výrazné ztráty na zvěři a na ostatních volně žijících živočiších, o ohrožení motoristů nemluvě. Přitom co se týče sražené zvěře, je evidována pouze ta, která zůstala ležet na vozovce nebo v jejím nejbližším okolí.
ROZHOVOR
Novinky ze Státní veterinární správy ČR: Loni skončila orální vakcinace lišek proti vzteklině, pracuje se na zlepšení podmínek vyšetřování černé zvěře na trichinelózu (str. 14-16)
Ing. David Vaca, Ph.D
V loňském roce byla po 20 letech ukončena orální vakcinace lišek proti vzteklině. Nejen to, ale i otázky související s vyšetřováním černé zvěře na trichinelózu či léčením volně žijící zvěře byly důvodem k tomu, abychom požádali o rozhovor MVDr. Milana Malenu, ústředního ředitele Státní veterinární správy ČR (SVS ČR).
VĚDA A VÝZKUM
Výskyt původce hepatitidy E u domácích zvířat a zvěře (str. 17-19)
Mgr. Petra Vašíčková, Prof. RNDr. Jiří Lamka, CSc., Prof. MVDr. Ivo Pavlík, CSc.
Hepatitidou označujeme zánět jater. U člověka ho může vyvolat celá řada různých činitelů, mezi nimiž se na přední místo řadí viry, ale způsobit ho mohou i vybrané druhy bakterií, toxické látky včetně některých léčiv nebo alkoholu a některé krevní a imunitní choroby. Hepatitida začíná akutním poškozením jaterních buněk. Pokud se v této fázi onemocnění neléčí, může přejít u některých typů hepatitid do chronických stadií a u části pacientů se mohou objevit závažné stavy, jako jsou cirhóza či karcinom jater. Hepatické poškození jater v jakémkoli stupni je pro pacienta nebezpečné zároveň i tím, že jej činí citlivějším k mnoha dalším onemocněním, komplikuje jejich průběh i samotnou léčbu.
PRAXE V HONITBĚ
Kdy dochází k chrutí černé? (str. 20-23)
Ing. Ctirad Rakušan
Ve všech zevrubnějších dílech o černé zvěři se uvádí, že její chrutí trvá značně dlouho, že začíná v listopadu a končí v lednu. Myslivci se však stále častěji setkávají v honitbě s mladými vodícími bachyňkami. Pruhovaná selata je možné zastihnout téměř po celý rok. Proto je nutné zpochybnit tvrzení, že černá zvěř má pevně stanovenou dobu chrutí.
Z NAŠICH HONITEB
Druhý prokázaný výskyt šakala obecného v ČR (str. 24-26)
Ing. Martin Ernst, Ph.D., Ing. Jarmila Matoušková, MVDr. Pavel Forejtek, CSc., Bc. Jan Hrbek
Dne 26. prosince 2010 byl mezi katastry obcí Klobouky u Brna a Morkůvky (okr. Břeclav) nalezen uhynulý samec šakala obecného (Canis aureus). Jde o druhý nález této šelmy na území ČR. Informace o prvním nálezu byly zveřejněny ve Světě myslivosti č. 4/2008.
LEGISLATIVA
Pomohla novela zákona o ochraně přírody a krajiny myslivcům, nebo jim
zkomplikovala život? (str. 27)
Jiří Černý
V průběhu roku 2009 byl celkem čtyřikrát novelizován zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zmíním se jen o zákonu č. 349/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2009, neboť tato novela se podstatně dotýká myslivosti.
ZE ZAHRANIČÍ
Maďarsko – myslivecký ráj (II.)
Nejvýznamnější druhy zvěře (str. 30-33)
Ing. Marcel Lehocký, Ph.D., a Ing. David Vaca, Ph.D.
V lednovém Světě myslivosti jsme představili Maďarsko coby zemi zaslíbenou myslivosti. Nejvýznamnějším druhům zvěře byla pro nedostatek místa věnována pouze okrajová pozornost, takže se do Maďarska vracíme, abychom čtenáře seznámili s vyhlášenými oblastmi chovu hlavních druhů spárkaté zvěře a chovatelskými úspěchy maďarských myslivců.
KOMERČNÍ PREZENTACE
Výjimečná honitba k lovu jelena v Maďarsku (str. 34)
Ing. Miroslav Jevočin
Říká se, že na příležitost navštívit honitbu Gemenc ležící na jihu Maďarska u města Baja se rok až dva čeká. Ne kvůli tomu, že by byla uzavřena, ale proto, že o lov v ní má zájem mnoho evropských cestovních agentur, které tam organizují zájezdy lovců. Pobyt v honitbě, vzdálené něco přes 100 km jižně od Budapešti, představuje skutečný zážitek.
LOVECKÁ VÝBAVA
Minikolimátory Burris (str. 35)
Ing. Jiří Fencl
Nedávno jsem měl při jedné předváděcí akci příležitost detailně si prohlédnout dva miniaturní kolimátory FastFire II a SpeedBead z produkce známé americké firmy na výrobu optických přístrojů Burris.
PUŠKY A PUŠKAŘI
Staré lovecké zbraně ze zámku Konopiště (I.)
Původ sbírky (str. 36-39)
PhDr. Vladimír Dolínek
Nemálo našich zámků se může pochlubit tak rozsáhlou sbírkou zbraní a zbroje, jako je na středočeském Konopišti. Část sbírky tvoří lovecké zbraně a právě jim budeme věnovat pozornost v novém seriálu.
LOVECKÝ PES
Výmarský ohař – stříbrošedý šlechtic (str. 40-43)
MVDr. Jana Kočová
Výmarský ohař je jedním z představitelů kontinentálních ohařů, patřících do VII. skupiny FCI. Je to větší elegantní lovecký pes obdélníkového rámce těla, který na první pohled zaujme stříbřitě šedým zbarvením srsti. Standard popisuje dvě samostatná plemena, a to známějšího výmarského ohaře krátkosrstého (VOK) a o něco méně známého výmarského ohaře dlouhosrstého (VOD).
LOVECKÝ PES
Modrý výmarský ohař (str. 44-45)
Hana Kučerová a Radim Teuer
Kromě výmarského ohaře krátkosrstého v klasickém stříbřitě šedém zbarvení existuje i výmarský ohař modrý. Jak vyplývá z jeho názvu, charakteristická je pro něj atraktivní sytá břidlicově modrá barva srsti. O existenci modré variety výmarského ohaře jsme věděli mnoho let, ale teprve v r. 2007 se nám podařilo pořídit si fenu a psa tohoto zbarvení.
Z NAŠICH HONITEB
Ze života černé zvěře (str. 48-49)
Václav Přibáň
Když se lovec chystá na lov, doufá, že získá kapitální úlovek. Fotograf si přeje výjimečný a neobvyklý snímek. V duchu si jej představuje ve všech podrobnostech. Pro pořízení vysněného záběru je velmi důležité vybrat odpovídající prostředí s dostatkem světla. Současně je umění najít scénu, která charakterizuje chování určitého druhu zvěře. Jednou z takových scén, kterou jsem si přál vyfotografovat, bylo chování divokých prasat při objevení padliny zvěře. V lokalitách častého výskytu divočáků jsem nacházel množství stop, jež svědčily o jejich přítomnosti, ale podobnou scénu ne a ne objevit. Až při jedné fotografické výpravě jsem se k takové scéně nečekaně dostal.
