Vyšlo januárové číslo
ÚVODNÍK (str. 1)
Prof. Ing. et Ing. h. c. Josef Hromas, CSc.
Vážení čtenáři,
pomalu se blíží konec desetiletého období nájemních smluv na honitby a mezi myslivci již začíná stoupat nervozita podněcovaná některými zájemci o možnost výkonu práva myslivosti, odvolávajícími se dokonce na současný zákon o myslivosti, který si ovšem vykládají ve svůj prospěch. Není to nic neobvyklého, ale může to přinést mnoho zmatků do našich hlav.
Jak je to ale ve skutečnosti? Před přibližně 10 lety vznikly honitby v současné podobě, více či méně vhodné pro chov jednotlivých druhů zvěře. Menší vhodnost lze spatřovat již v zákonem stanovené minimální výměře honiteb 500 ha. Převaha honiteb má výměru větší, nicméně ne takovou, aby odpovídala kvalitnímu chovu zvěře. Snad to vyhovuje některým druhům zvěře drobné, ale rozhodně ne chovu zvěře spárkaté, a to ani zvěři srnčí, jejíž teritoriální nároky jsou nejmenší. Již při tvorbě zákonných úprav kolem r. 1991 a též o deset let později Českomoravská myslivecká jednota prosazovala, aby výměra honiteb neklesla pod 1000 ha. Toho později dosáhli myslivci na Slovensku. U nás se naopak ozývají hlasy ke snížení této výměry dokonce až na 150 či ještě méně hektarů. Při současném snižování pestrosti polních kultur a zvyšování výměr, na nichž je pěstována pouze jediná plodina, se to zdá být v rozporu se zdravým rozumem.
Neprosadily se ani chovy alespoň spárkaté zvěře v oblastech, byť současný zákon zřizování oblastí chovu umožňuje. Jejich vznik je však podmíněn souhlasem držitelů či uživatelů honiteb, k němuž mnohde nedochází kvůli neodpovídajícím sousedským vztahům. Chov přemnožené černé zvěře v oblastech není povolován vůbec, i když právě v tomto případě by měl být v současné době upřednostňován. Zkrátka víme, v čem tkví nedokonalosti současného zákona o myslivosti, ale bez poslanců a senátorů jeho znění k dobrému nezměníme.
Ale jsou vůbec jeho změny nutné? Z hlediska chovu zvěře – navzdory výše uvedenému – většinou ne, a z hlediska honiteb, v nichž se začne hospodařit od r. 2013, již vůbec ne. Otázkou zůstává, zda je třeba měnit hranice či výměry honiteb, pokud tyto změny nebudou vyžadovat vlastníci či nájemci honebních pozemků nebo držitelé honiteb. Ve většině případů, pokud jsou mezi držitelem honitby a jejím uživatelem dobré vztahy, zřejmě k žádným (leda snad nepatrným) změnám nedojde. Státní orgány o ně většinou nebudou mít zájem a budou respektovat opční právo. V takovém případě bude vše v pořádku.
Vznikne-li však jedno- či oboustranný zájem o změny, bezpochyby k nim dojde. Na řadu přijdou jednání, přičemž k dosažení dohody nejspíš a nejsnáze dojde tehdy, pokud vztahy mezi oběma stranami byly dobré. Nutno zdůraznit, že jde o vztahy dlouhodobé, nikoliv upravované „na poslední chvíli“. Vzhledem k tomu, že mnoho majitelů honebních pozemků a následně i členů honebních společenstev jsou současně myslivci, nezdá se, že by mělo při sjednávání nových smluv o pronájmu honiteb docházet k větším třenicím. Nelze však ignorovat vůli vlastníků honebních pozemků (třeba nových) vykonávat na svých pozemcích právo myslivosti, pokud o to mají zájem.
V poslední době si stále častěji všímám jiného problému: aktivní a „výkonní“ myslivci stárnou a tím stárnou i jejich kolektivy v mysliveckých sdruženích. Přitom mnozí mladí myslivci po vykonání zkoušek nemohou najít navzdory sebevětší snaze uplatnění v honitbě. To je časem odradí a myslivost přestanou brát jako svého (mnohdy i dost ekonomicky a časově nákladného) hlavního koníčka. Mám za to, že i tuto otázku bude nutné v následujících letech řešit.
Mysliveckých problémů je jistě mnohem více, než je možné vtěsnat do krátkého úvodníku. Nicméně zatím jsme si s většinou z nich dokázali poradit a není důvod myslet si, že si neporadíme ani s již popsanými či s problémy, které před námi budou vyvstávat v příštích letech. Teď i později však bude nutné vyvarovat se při jejich řešení emocí a co nejvíce používat zdravý rozum. Čili myslet, jak nás k tomu zavazuje i naše pojmenování – myslivci, neexistující v tomto pojetí v jiných jazycích.
ANKETA
Poslední rok desetiletého nájemního období honiteb klepe na dveře … (str. 4-7)
Redakce
Na přelomu kalendářních let mnohá média organizují ankety zpravidla charakterizované kombinací otázek „Jak hodnotíte uplynulý rok?“ a „Co nás čeká v novém roce?“ Z pohledu myslivosti se zdá být podnětná především druhá otázka, neboť letos v březnu vkročíme do posledního roku desetiletého nájemního období u většiny honiteb v ČR. S jakým očekáváním do něho vstupují respondenti naší ankety?
Z NAŠICH HONITEB
Vývoj populací spárkaté zvěře v ČR (I.) - srnec obecný a prase divoké (str. 8-11)
Doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc., RNDr. Miloš Anděra, CSc.
Spárkatá zvěř patří na celém světě k druhům, které vždy poutají mimořádnou pozornost lovců. Lovecká touha je také hlavní příčinou, proč se různé druhy spárkaté zvěře od nepaměti převážejí z kontinentu na kontinent, umisťují se do zvěřinců či obor, nebo se dokonce vysazují do volné přírody. O současném stavu populace spárkaté zvěře v ČR chceme informovat v seriálu článků, který je založen na vyhodnocení dat získaných od mysliveckých hospodářů přímo z honiteb a na zpracování mysliveckých statistik.
VĚDA A VÝZKUM
Může lov černé zvěře za její zvyšující se stavy? (str. 12-13)
Ing. Miloš Ježek a Ing. Tomáš Kušta, Ph.D.
Růst početnosti černé zvěře zamotává hlavu všem zainteresovaným nejen u nás, ale i v ostatních státech Evropy. Divoká prasata jsou předmětem diskusí především mezi myslivci, ale postupně se tímto tématem začínají zabývat i lidé z jiných oborů. Černá zvěř se dostala např. do hledáčku evolučních biologů, kteří se zabývají studiem změn životní strategie zvířat a rostlin.
ROZHOVOR
Problémy s určováním početnosti spárkaté zvěře jsou aktuální v celé Evropě (str. 14-15)
RNDr. Marta Heroldová, CSc.
Ve Světě myslivosti č. 5/2004 jsme s RNDr. Miloslavem Homolkou, CSc., publikovali článek, v němž jsme čtenáře stručně seznámili s různými metodami určování početnosti volně žijících kopytníků. Jako spoluautorka tohoto článku jsem tehdy přeložila společně s doc. Ing. Janem Zejdou, CSc., příručku How many deer? britských autorů Brendy A. Maylové, Andrewa J. Peace a Robina M. A. Gilla. Překlad této příručky nedávno vyšel v nakladatelství Lesnická práce pod názvem Kolik spárkaté zvěře máme v honitbě? Při příležitosti 8. Evropské konference o škodlivých druzích obratlovců a jejich managementu, uspořádané v září loňského roku v Berlíně, jsem se setkala s první autorkou anglického originálu Brendou A. Maylovou, MSc. Předala jsem jí český překlad její knihy a měla jsem též příležitost promluvit si o tom, co nás v oblasti vědeckého výzkumu zvěře spojuje.
PRAXE V HONITBĚ
Seminář „Management jelení zvěře v ČR a Bavorsku“ (str. 16-17)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost, o. p. s., (JISOPM) založená před třemi lety, se snaží řešit důležité myslivecké otázky na pomezí ČR a Bavorska společně s Bavorským mysliveckým svazem (BMS). V prosinci r. 2008 obě strany podepsaly partnerskou dohodu, jejímž vyústěním byl projekt „Síť biodiverzita a lov“, financovaný z prostředků EU. Pod hlavičkou projektu se uskutečnila již řada jednání na různá témata, a to jak na české, tak na bavorské straně. Zatím poslední akcí byl seminář „Management jelení zvěře v ČR a Bavorsku“, uspořádaný ve dnech 8.–9. prosince 2011 v Olšině u Horní Plané.
Z NAŠICH HONITEB
Rok v životě šumavské jelení zvěře – leden (str. 18-20)
Mgr. Pavel Šustr, Ph.D.
Projekt sledování jelena lesního na území Národního parku Šumava byl již čtenářům Světa myslivosti představen – úvodní série článků byla publikována v č. 3–5/2008. Sledování jelení zvěře na Šumavě bylo součástí širšího projektu zkoumajícího i další velké savce žijící na tomto území – srnce obecného, losa evropského a rysa ostrovida. Slovo „bylo“ jsem nepoužil náhodně, neboť současné vedení Správy NP a CHKO Šumava v čele s ředitelem Stráským pokračování projektu nepodpořilo a pracovní poměr hlavního autora výzkumu jelení, srnčí a losí zvěře byl ukončen pro nadbytečnost. Situace je o to méně pochopitelná, uvědomíme-li si, že výzkum byl vždy podporován penězi z grantů a probíhající projekt, podpořený prostředky ze zdrojů EU, nebylo možné ani řádně dokončit (konec byl plánován k závěru r. 2012).
Z NAŠICH HONITEB
Deset zim se šumavským jelenem (str. 21-23)
Marek Drha
Vybudováním přezimovacích obůrek pro jelení zvěř v Národním parku Šumava v letech 1999–2001 se mi naskytla jedinečná příležitost dlouhodobě sledovat tento pro mě nejpůsobivější druh zvěře během zimního období. Jeho pozorováním, a to nejen v zimě, ale i v období říje, jsem strávil mnoho hodin.
ROZHOVOR
Ve službách lesa a myslivosti (str. 24-27)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Dne 11. ledna t. r. oslaví 90. narozeniny spolupracovník redakce Světa myslivosti Ing. Ctirad Rakušan. Dlouholetého knižního redaktora, jenž se v druhé polovině minulého století zasloužil o vydání řady odborných mysliveckých publikací, lesnického a mysliveckého historika, publicistu a přísného zastánce dodržování myslivecké mluvy a správné češtiny v jedné osobě jsme navštívili doma v Českém Brodě a u příležitosti životního jubilea ho požádali o rozhovor.
SOUTĚŽ
Předání hlavních cen soutěže Rarita roku 2011 (str. 28-29)
Redakce
V prosincovém čísle Světa myslivosti jsme oznámili výsledky finále soutěže Rarita roku 2011 a na 7. prosince 2011 pozvali lovce, jejichž trofeje obsadily první tři místa, do Kostelce nad Černými lesy. V restauraci v černokosteleckém pivovaru proběhlo za účasti zástupců sponzorů soutěže předání hlavních cen, slavnostní oběd a příjemné odpolední posezení.
REPORTÁŽ
Kapitální mufloni z Broumovska (str. 30-33)
Ing. Dalibor Pačes
Stejně jako myslivce, kteří považují muflony za velmi atraktivní lovnou zvěř, i nás zajímalo, z jakého chovu pochází kapitální beran, jehož trofej hodnoty 247,45 b. CIC byla vystavena na loňské výstavě Natura viva v Lysé nad Labem. Muflon byl uloven v r. 2009 v honitbě Mysliveckého sdružení Bor Machov na Broumovsku a jde o nejsilnější světovou trofej z volnosti. Zasvěceným průvodcem honitbou nám vloni v létě byl její myslivecký hospodář Jiří Scholz.
LOVECKÝ PES
Lovecké uplatnění stafordšírského bulteriéra (str. 35-37)
Mgr. Rudolf Slaba
Stafordšírský bulteriér patří do III. skupiny FCI mezi teriéry bez pracovní zkoušky. Vzhledem k jeho stále vzrůstající popularitě se zvyšuje i počet majitelů, kteří ho využívají v lovecké kynologii. Díky vrozenému temperamentu, učenlivosti a vitalitě jsou „stafbulové“ schopni rozvíjet lovecké vlohy zděděné po předcích teriérech a mají tak předpoklady stát se platnými pomocníky v lovecké praxi. Lovecký výcvik a uplatnění při lovu rozšiřují již dost pestré spektrum aktivit (např. canisterapie, služební nebo záchranářský výcvik, psí sporty a další), jimž se tito nesmírně přátelští a společenští psi s radostí a plným nasazením věnují.
PUŠKY A PUŠKAŘI
Legendární „Galaška“ (str. 46-49)
Ing. Jiří Fencl
Tovární sériová výroba civilních zbraní začala v Československu v podstatě až po 2. světové válce, neboť před válkou se prodávala jen lovecká verze opakovačky vz. 24 Mauser. Největší zbrojní závody hledaly nové výrobní programy, aby využily kapacity dosud zaměřené výhradně na vojenskou výrobu. Zbrojovka Brno zahájila již po r. 1945 výrobu kulovnic „Z“, určených pro domácí a středoevropský trh, a zřejmě i brokovnic „ZP“. V r. 1946 přišly na řadu malorážky ZKM 451 a kulovničky Hornet ZKW 465. Nedlouho poté byl ukončen vývoj opakovací kulovnice ZG 47, navržené konstruktérem Otakarem Galašem, zajímavé zbraně s pozoruhodným osudem.
ROZHOVOR
Rekordní naháňka na černou zvěř na Černokostelecku (str. 52-53)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Když jsme k článku o produkci našich honiteb v novém tisíciletí, zveřejněném ve Světě myslivosti č. 12/2011, hledali snímek, na kterém je velký výřad po naháňce na černou zvěř, vybrali jsme fotografii z naháňky uspořádané v režijní honitbě Školního lesního podniku (ŠLP) v Kostelci nad Černými lesy v r. 2009. Na výřadu tehdy leželo 33 divočáků a jedna liška, což je velmi dobrý výsledek lovu. Netušili jsme však, že přibližně dva týdny po redakční uzávěrce bude nádvoří černokosteleckého zámku zaplněno podstatně více ulovenými divočáky …
Z NAŠICH HONITEB
Radioaktivita u černé zvěře na Šumavě (str. 54)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Na semináři „Management jelení zvěře v ČR a Bavorsku“, o němž informujeme na str. 16–17 v tomto čísle časopisu, vystoupila MVDr. Tamara Latini z Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj (KVS Plzeň) se zajímavým příspěvkem o nálezech nadlimitních hodnot radioaktivity u černé zvěře na Šumavě.
