Vyšlo júnové číslo
 


ÚVODNÍK (str. 1)

Miroslav Kvapil

Vážení čtenáři,

snad téměř všichni se shodneme na tom, že současný zákon o myslivosti správně pohlíží na zvěř jako na obnovitelné přírodní bohatství, představované populacemi určitých druhů volně žijících živočichů. Zákon obsahuje i další proklamace, jimž také nelze nic vytknout. Myslivost je podle něho souborem činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému, přičemž zásadami chovu se mimo jiné rozumí zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování její chovné kvality a úprava stavů zvěře na optimální stav.

Zákon je však věc jedna a jeho uvedení do života věc druhá. Základními jednotkami pro chov zvěře jsou honitby, při jejichž tvorbě se již velmi obtížně prosazuje důsledný respekt vůči zvěři tak, jak zákon o myslivosti předpokládá. Zjednodušeně řečeno: ve výsledku jsou areály populací zvěře „rozporcovány“ honitbami na mnoho částí, pro které odděleně stanovujeme cílovou populační hustotu zvěře (rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem). Podotýkám, že populaci nerozdělíme, zvěř chodí dál svými cestami. Každou honitbu spravuje jiný uživatel s pomocí vlastního vysoce kvalifikovaného odborníka – mysliveckého hospodáře. Uživatelé honiteb jsou mimo jiné oprávněni přivlastňovat si ulovenou zvěř. Čertovo kopýtko při hospodaření s druhy spárkaté zvěře žijícími v tlupách spočívá v tom, že zvěř není v krajině co do místa a času rozptýlena rovnoměrně a každý uživatel honitby má také svou představu o „řádném mysliveckém hospodaření“, tedy naplňování zákonné zásady chovu. Každý tak ve své honitbě ovlivňuje společně sdílenou populaci zvěře. Vybavuje se mi známé rčení o tom, že společné vlastnictví je nástroj ďábla. Lze se tímto způsobem vhodně vypořádat s dalšími znaky populací zvěře, jako je sloučený rozptyl, kolísavý růst, sezónní migrace, věková a pohlavní struktura? Obávám se, že nikoli.
Nemyslím si, že uvedené potíže je možné vyřešit stanovením nějaké optimální předepsané výměry honitby. Podle mého názoru však mohou myslivecké plánování a chov zvěře v přirozených migračních areálech významně zlepšit vhodně vymezené oblasti chovu. Nezbytnou podmínkou je ovšem skutečný zájem držitelů a uživatelů honiteb. Do 80. let minulého století u nás existoval propracovaný systém oblastí chovu zvěře, který umožňoval státní správě myslivosti a uživatelům honiteb cíleně zvyšovat kvalitu populací zvěře. Jen v okrese Šumperk existovalo 13 funkčních oblastí chovu zvěře, jelení, daňčí, mufloní, sika a kamzičí. V současné době je zde, nyní v rámci Olomouckého kraje, vymezeno osm oblastí chovu spárkaté zvěře, které navazují na dlouholetou tradici.
Vždy však existuje nějaké „ale“, a v souvislosti s výše uvedeným je zvlášť markantní. Máme jinou legislativu než před 30 lety a naučili jsme se, že nikdo nemůže být nucen k tomu, co mu neukládá zákon. V tomto směru je současný institut oblastí chovu opravdu bezzubý. Za důležité ale považuji položit si jinou otázku: mají myslivci stavovskou čest? V případě kladné odpovědi si také připomeňme, že každý může činit, co mu zákon nezakazuje. Není přece zakázané rozdělit každý rok plán lovu a jeho skladbu mezi honitby ležící v oblasti chovu, shodnout se na kritériích chovu, na případném přerozdělení lovu v závěru doby lovu, ale třeba také na spojení sil a prostředků při ochraně zvěře, péči o ni, a v neposlední řadě na společné saturaci oprávněných nároků ve věci škod způsobených zvěří, pokud vzniknou. Hlavní úlohou státní správy myslivosti je podle mého názoru podporovat takové trendy, a zejména vhodným způsobem moderovat komunikaci všech zúčastněných. 
Jsem si vědom, že mnozí teď zakroutili hlavou. Přesto si nemyslím, že popsaná spolupráce držitelů a uživatelů honiteb v oblasti chovu je zcela vyloučená. Jako vždy záleží jen na lidech. Podle mých zkušeností v myslivosti nevede k úspěchu přemíra uzákoněných povinností a hrozba sankcí za jejich neplnění. Odstrašující ukázkou je povinnost hospodařit nejvýše s normovaným stavem zvěře, který ani nikdo nebere vážně. Uvedu příklad. Konkrétní jelení oblast s výměrou 25 tis. ha tvoří 18 honiteb. Celkový normovaný stav necelých 150 kusů umožňuje roční lov kolem 45 kusů. Na čtenáři ponechám jednoduchý výpočet výše a skladby lovu v jedné průměrné honitbě včetně úvahy, jak často by se její uživatel dočkal lovu zralého jelena. To vše při nepřekročených normovaných stavech.
Tento úvodník v žádném případě nesměřuje ke změně legislativy. Pokusil jsem se vyjádřit názor, že oblasti chovu nejsou sice samy o sobě lékem na současné problémy v chovech spárkaté zvěře, ale že jsou velmi dobrým prostředkem ke zlepšení mnoha věcí. Proto vítám záměr redakce Světa myslivosti přiblížit čtenářům na stránkách časopisu poznatky z praxe konkrétních oblastí chovu zvěře, a snad přesvědčit skeptiky, že oblasti chovu zvěře mohou být účelné jako seriózní nástroj mysliveckého hospodaření.


Z NAŠICH HONITEB
Oblasti chovu  jelena evropského v ČR
(str. 4-7)

Jan Dvořák, Milan Bartoš a David Vaca




V květnovém čísle Světa myslivosti byl uveřejněn první díl seriálu mapujícího současné oblasti chovu (OCH) zvěře na území ČR. V tomto pokračování se k tématu vracíme a zaměříme se na OCH jelení zvěře, jejichž počet dosáhl na počátku letošního roku celkem 11. Nejvíce jich nalezeme na severní Moravě.


















ROZHOVOR
Zkušenosti z Oblasti chovu jelení zvěře Vlára
(str. 8-13)

David Vaca



Jednou z déle fungujících současných oblastí chovu (OCH) jelení zvěře je „Oblast chovu jelení zvěře Vlára“, která vznikla v prosinci 2006 a sdružuje honitby v oblasti Vlárského průsmyku u hranice se Slovenskem (okr. Zlín). O poznatky a postřehy spojené s pěti lety fungování této OCH jsme požádali někdejšího předsedu jejího poradního sboru Ing. Jaroslava Turka st., jenž je současně členem komise pro hodnocení jelení zvěře Okresního mysliveckého spolku ČMMJ Zlín.


PRAXE V HONITBĚ
Zajíc a králík v současné krajině (I.)
(str. 14-16)

Dalibor Pačes



Dne 20. dubna t. r. proběhla v rekreačním zařízení Horka nad Moravou poblíž Olomouce konference Zajíc a králík v současné krajině. Akci zařazenou do cyklu „Drobná zvěř“ uspořádal Středoevropský institut ekologie zvěře (SIEZ), o. p. s., Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, ekologická komise Českomoravské myslivecké jednoty a Okresní myslivecký spolek (OMS) ČMMJ Olomouc ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Odborným garantem byl doc. MVDr. Dušan Rajský, CSc.


ZAJÍMAVOSTI
Dva badatelé, jeden výsledek
(str. 16-17)

Oldřich a Jozefína Kučerovi




Zajíce polního zatím nelze pokládat za zvěř vzácnou a jeho etologii za málo probádanou. Přesto je třeba přiznat, že ani současná úroveň vědy a poznání nepřispěla ke stanovení přesné terénní metody určování věku zajíců. V minulosti se sice objevilo několik originálních nebo kompilačních prací, které se snažily danou problematiku řešit, avšak bez valného úspěchu. Pro mysliveckou praxi má proto i nadále zásadní význam objev dvou badatelů – Gastona Phoebuse a George Stroha.


PRAXE V HONITBĚ
Malé plicnivky mufloní zvěře a možnosti kontroly jejich infekcí
(str. 18-21)

Jiří Lamka



Mufloní zvěř chovaná na našem území přináší chovatelům nejen potěšení, ale i starosti. Trofejově je sice ojedinělou chloubou naší chovatelské úrovně, na druhé straně však její chovy doprovázejí mnohé choroby zvláště infekčního původu, které je negativně ovlivňují. K rozšířeným onemocněním muflonů v našich podmínkách patří parazitózy, mezi nimiž zaujímají výrazné místo infekce působené malými plicnivkami.


Z NAŠICH HONITEB
Rok v životě šumavské jelení zvěře – červen
(str. 22-23)

Pavel Šustr



Červnem začíná na Šumavě léto a nic na tom nezmění ani fakt, že v některých zastíněných místech hor ve vyšší nadmořské výšce stále ještě leží zbytky sněhu. Vegetace již poskytuje jelení zvěři dostatek potravy, takže zvěř ji nemusí vyhledávat tak aktivně jako v jarním období.


SOUTĚŽ
Rarita roku 2012 – I. kolo
(str. 24-25)

Redakce



Stejně jako v uplynulých pěti letech přinášíme na stránkách červnového čísla našeho časopisu výsledky I. kola populární soutěže Rarita roku o nejzajímavější abnormální srnčí trofej. Redakce Světa myslivosti pořádá letos již šestý ročník klání sledovaného většinou čtenářů časopisu a též návštěvníků internetových stránek www.svetmyslivosti.cz.


ZE ZAHRANIČÍ
Lov srnců ve východním Maďarsku
(str. 26-27)

Petr Ziegrosser



Snad každý z nás někdy zatoužil ulovit silného srnce v Maďarsku. Známe je z fotografií, z výstav a ze stánků loveckých kanceláří na veletrzích pro myslivce. V dnešní době otevřených hranic není problém splnit si své přání ...


ROZHOVOR
Pětatřicet let výzkumníkem
(str. 28-29)

David Vaca



V červnu oslaví šedesátiny jeden z našich současných nejuznávanějších mysliveckých výzkumníků, pedagog Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze a člen redakční rady Světa myslivosti, doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc. Této příležitosti jsme využili a požádali doc. Červeného o krátký rozhovor.  Kdo ho zná, ví, že si příliš nepotrpí na formality, a v tomto duchu probíhalo i naše povídání, a to včetně tykání.


Z NAŠICH HONITEB
Čtyři roky „městským lovcem“
(str. 31-33)

Jan Vaca



O pronikání černé zvěře do našich některých měst byla publikována řada článků jak v odborném tisku, tak v denících; a tomuto jevu věnují pozornost i televizní stanice. Jde o mediálně vděčné téma, ale také o značně komplikovanou záležitost. Hlavní problém spočívá v omezených možnostech vytlačit zvěř z míst, kde není její výskyt žádoucí. Letos v říjnu to budou čtyři roky, co působím jako lovec na nehonebních pozemcích v Ústí nad Labem. Čtenáře Světa myslivosti bych rád seznámil s dosud nabytými zkušenostmi.


LOVECKÝ PES
Výcvik ohaře pro praxi (IV.) – přinášení
(str. 34-37)

Jaroslav Rataj




Jak poslušnostní disciplíny, tak hledání a vystavování (Svět myslivosti č. 3, 4 a 5/2012), mají v práci ohaře nezastupitelné místo. Až potud lze hovořit o práci před výstřelem. Z hlediska lovecké praxe je však neméně důležitá práce po výstřelu – spolehlivé přinášení ulovené drobné zvěře nebo menších šelem. Ulovená, postřelená nebo jinak poraněná zvěř totiž často zapadne nebo zatáhne do nepřístupné krytiny a bez pomoci dobře vycvičeného ohaře by byla nenávratně ztracena.


LOVECKÝ PES
Afoli = tři generace kynologů z Liberecka
(str. 38-41)

Dalibor Pačes



Záliba v myslivosti a vztah k loveckým psům se obvykle dědí z generace na generaci. Méně obvyklé je zaznamenat žijící zástupce tří takových po sobě jdoucích generací. Naší redakci se to podařilo: začátkem května t. r. jsme navštívili Aloise Formánka, zakladatele chovu německého krátkosrstého ohaře na Liberecku, jenž nedávno oslavil devadesátiny. Příjemného setkání se zúčastnili i jeho syn Ing. Jiří Formánek st. a vnuk Ing. Jiří Formánek ml. a řeč přišla i na potenciálního pokračovatele rodinné tradice – pětiletého pravnuka Jiříka.


LOVECKÁ VÝBAVA
IWA 2012 – novinky v lovecké optice
(str. 42-44)

Jiří Fencl



Po novinkách a inovacích z oblasti loveckých a sportovních zbraní a střeliva, představených na letošním veletrhu IWA v Norimberku (Svět myslivosti č. 5/2012), se podíváme také na některé novinky v lovecké optice.


Z HISTORIE
Svatý Prokop a myslivecké tradice
(str. 48-51)

Miloslav Vach


Většina našich myslivců zná různé legendy o patronech myslivosti. Prezentují se verze, které vystihují příkladný morální odkaz patronů, ale i jejich zaujaté hanlivé charakteristiky. Nejčastější „obětí“ takového „kádrování“ bývá sv. Hubert, jemuž se přisuzují nepříliš lichotivé vlastnosti, které nejsou podloženy historickými spisy, ale jsou jen výsledkem lidské fantazie šířící se mezi myslivci jako „odkaz“ sv. Huberta. Díky Řádu sv. Huberta se podařilo odkaz sv. Huberta prezentovat v důstojné podobě, kterou si tento mezinárodně uznávaný patron zaslouží. Vedle sv. Huberta je u nás známý i sv. Eustach, uctívaný v několika regionech, např. na Křivoklátsku. Méně známými patrony myslivců jsou sv. Ivan a sv. Jiljí a téměř neznámý je sv. Prokop.


REPORTÁŽ
Myslivecké dny v Libouchci 2012
(str. 51)

David Vaca



Přehlídky trofejí z honiteb okresu Ústí nad Labem se dlouhá léta konaly v nevyhovujících podmínkách v budově místního okresního mysliveckého spolku. Letošní rok přinesl velmi příjemnou změnu – přehlídka trofejí byla poprvé uspořádána v prostorách zrekonstruovaného zámku v obci Libouchec a navíc byla součástí premiérového ročníku akce nazvané Myslivecké dny v Libouchci.



Partneri

Kto je online?

Práve tu je 204 návštevníkov a žiadni členovia on-line