Vyšlo septembrové číslo
 


ÚVODNÍK (str. 1)

Petr Koubek

Vážení čtenáři,


v české myslivecké mluvě se velmi často používají expresivní adjektiva typu nežádoucí, odstřelový, nevhodný nebo průběrný. Pokud jimi označíme jedince či populaci, je jisté, že mají osud zpečetěn. Průběrně lovíme nebo redukujeme, abychom dosáhli požadovaných (zpravidla lepších) parametrů. To, že bychom měli v podstatě zlikvidovat (odstranit, vystřílet, eliminovat) jednu ze dvou populací spárkaté zvěře žijící na území ČR jen proto, že je nepůvodní, je však svým způsobem unikát. Této „pozornosti“, jak určitě víte, se dočkali kamzíci v Jeseníkách, jejichž populace byla ještě před 20 lety chloubou Jeseníků, aktuálně přežívá v malé části někdejšího areálu výskytu. Populace vzbuzující emoce, populace, kvůli níž jsou sepisovány petice, populace, pro kterou stojí za to pořádat vědecké semináře. Populace, jejíž existenci stojí za to bránit před samozvanými „řediteli přírodních jevů a procesů“

Kamzík horský je, podobně jako většina druhů spárkaté zvěře žijící v našich honitbách, druhem nepůvodním. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny se za nepůvodní druhy rostlin a živočichů považují ty, které nejsou (nebyly) součástí přirozených společenstev určitého regionu (Evropy, ČR). To platí bezezbytku i o kamzíkovi, a proto hovoříme o jeho introdukci do Jeseníků, Labských pískovců či na Nový Zéland. Důvodem introdukce bývá zpravidla zvýšení produkce, rozšíření diverzity nebo také estetické důvody. Ne každá introdukce se však musí vydařit. Z historie známe řadu příkladů, které můžeme označit za tragický omyl končící nevratnými změnami v existenci původních druhů fauny a flory. Jen namátkou stačí jmenovat králíka, kočku a lišku v Austrálii, stejné druhy spolu s lasicí a hranostajem na Novém Zélandu, kočku na tichomořských ostrovech atd. Jesenická introdukce kamzíka byla v tomto ohledu velmi úspěšná. Kamzíci obsadili volnou niku, aniž by jakémukoliv domácímu druhu konkurovali a také jejich rozmnožovací potenciál nenasvědčoval něčemu, co by připomínalo invazi. Naopak! Trvalo totiž poměrně dlouho, než se nově vzniklá populace stabilizovala, a než bylo možné souhlasit s lovem. Dlouhodobě chráněná kamzičí zvěř byla velmi důvěřivá a téměř každý, kdo vážil cestu po hlavním hřebeni Jeseníků, se mohl těšit pohledem na početné kamzičí tlupy s hravými kamzíčaty. Narůstající počet kamzíků odpočívajících na slunných místech zejména Národní přírodní rezervace Praděd se již koncem 80. let stal trnem v oku botanikům, kteří kamzíkovi šmahem přisoudili všechny škody na vegetaci vyhledávané botanické lokality Velká Kotlina. Spásání vzácných endemitů, sešlapávání půdního pokryvu a erozní rýhy, povalování na místech s cennou vegetací, ždímání a „odkládání“ kyselého trusu se staly noční můrou všech botaniků. V letech 1991 a 1992 byly na jejich žádost vypracovány dvě odborné studie, ale ani jedna uvedená tvrzení nepotvrdila. Obě však poukázaly na extrémní zatížení všech sledovaných lokalit jelení zvěří, která, jak všichni dobře víme, aktivuje (na rozdíl od botaniků) v noci, takže uniká pozornosti. Studie nepotvrdily ani škodlivost kyselých bobků (ukázalo se, že jsou zásadité) a též jejich rozbor sloužící k poznání složení potravy nepřinesl očekávané výsledky. Asi proto byly založeny do archivu, aniž by byl realizován jediný z desítky návrhů na řešení vzniklé situace. Ukázalo se naopak, že tím, kdo mohl na výskyt kamzíků v Jeseníkách žehrat, byli lesníci. Škody okusem na jehličnanech i listnáčích byly totiž v místech zimních stávanišť kamzíků velmi dobře patrné. 
Někdy v té době se začal formovat odmítavý názor na existenci kamzíků v Jeseníkách a vznikaly různé teorie o tom, proč musí kamzík zmizet. Nejčastěji používaným argumentem, který jako jediný přetrval do současnosti, je, že kamzík jako nepůvodní druh fauny ČR nemůže být chován (žít) v chráněné krajinné oblasti (CHKO). I když toto tvrzení nemá oporu v zákoně o ochraně přírody a krajiny (tam se totiž v § 25, písmeno d) uvádí: „Není dovoleno povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů.“), opakovaně je v tažení proti existenci kamzíků používáno. Všem zaníceným „protikamzičím“ bojovníkům by možná chtělo připomenout, že kamzíci byli v Jeseníkách již 66 let před tím, než byla vyhlášena CHKO, takže není třeba něco povolovat, ale ani záměrně uskutečňovat. A tak zatímco z Jeseníků musí být nepůvodní kamzík odstraněn, na druhém konci republiky, tedy v Národním parku Labské pískovce, se po jeho odstranění nevolá. Stejně se v podobných případech chovají i jinde v Evropě, zvlášť pokud se nepůvodní druh nikam invazivně nešíří, jeho početnost lze regulovat lovem, a především když se jeho přítomnost na daném území dá počítat v desítkách či dokonce stovce let.  
Zdá se, že možnost kompromisu mezi signatáři petice na obranu kamzíků v Jeseníkách, a těmi, kteří na odstranění kamzíků z CHKO trvají, není možná. Jedni marně argumentují, že nepůvodní neznamená nežádoucí a snaží se přesvědčit své odpůrce různými krkolomnými argumenty, často podloženými polovědeckými hypotézami. Jejich oponenti, s máslem na hlavě, zarputile trvají na svém, protože si jsou dobře vědomi, že ostruhy se dají brousit jen tam, kde je nejslabší obrana. Ti, kteří trvali a dosud trvají na likvidaci kamzíků v Jeseníkách, v nedávné minulosti nečinně přihlíželi, jak se nejmenovaná stavba sociálního zařízení pomalu a jistě mění v luxusní rekreační zařízení obřích rozměrů, a to přímo v NPR Praděd. Nevadí jim rozsáhlé porosty nepůvodní kleče, také v NPR Praděd. Neudělali nic pro to, aby zabránili likvidaci vznikající populace rysa ostrovida. Jen stěží zvládají nájezdy turistů a usměrňují jejich pohyb po značených stezkách. Stejně jako v jiných českých horách i v Jeseníkách si neví rady s motorkáři, jezdci na horských kolech a dalšími vyznavači „outdoorových“ aktivit. Samostatnou kapitolou jsou „borůvkáři“ plenící hřebeny borůvčí i na nejcennějších místech NPR. V tomto kontextu mi připadá požadavek na likvidaci kamzíků jako velmi absurdní. Na druhou stranu je však pochopitelný. Je totiž přirozené, že pokud se obecně nedaří, intenzivně se hledá něco, na čem lze dokázat, že situaci zvládáme. Když to nejde s lidmi, najdeme něco, co se nebude tak bránit. V jesenickém případě je to nepůvodní kamzík.   
Když se v r. 1912 lesmistr Drechsler dohodl s Dr. Grohmanem na vysazení kamzíků do Jeseníků, jistě netušili, co vše svým rozhodnutím o 80 let později způsobí. Začátkem minulého století se na hřebenech Jeseníků pásly krávy, ovce a kozy, nikde nestály rekreační chaty, v lese bylo minimum jelení zvěře a turistů. Oba pánové si vyměnili desítky telegramů, jednali s mnoha úředníky i hodnostáři, aby mohli lokálkou z rakouského Mürzstegu přivézt do Malé Morávky první kamzíky. Odtamtud byli kamzíci převezeni koňmo do aklimatizační obůrky, kterou postavil lesní personál. To vše se odehrálo v únoru 1913. Ze současného pohledu jde o nebývale úspěšnou akci provedenou jen s tehdejším technickým vybavením a bez jakékoliv znalosti chovu kamzičí zvěře v zajetí. Dnes se musí oba pánové obracet v hrobě a kroutit hlavami nad naším počínáním. Asi by se slušelo projevit více respektu k jejich počinu, ne ho jen břitce odsuzovat. Bez ohledu na to, jak celý spor nakonec dopadne, zůstane kamzík pravým symbolem Jeseníků pro většinu jejich návštěvníků.


Z NAŠICH HONITEB
Oblast chovu kamzíka horského Hrubý Jeseník (str. 4-9)


Miroslav Kvapil



Kamzík horský a Jeseníky – toto spojení vzbuzuje silné emoce, pozitivní i negativní. Kladně kamzičí zvěř vnímají pochopitelně především myslivci, a také veřejnost, pro kterou představuje setkání s kamzíky ve volné přírodě vždy silný zážitek. Záporně na kamzičí zvěř pohlížejí někteří odborníci, kteří si předsevzali uvádět člověkem narušenou přírodu do tzv. původního stavu. Co by k tomu řekl Darwin, na to se již zeptat nemůžeme. V současnosti se množí obavy o další osud této výjimečné zvěře v nejvyšším pohoří Moravy, protože prý alpský kamzík rozhodně nepatří do subalpínských společenstev Jeseníků. Myslivci v tom mají jasno – snaží se chovat celou jesenickou populaci kamzíka s využitím principů oblasti chovu (OCH) zvěře. Zatímco však v OCH většiny druhů spárkaté zvěře se dnes řeší převážně požadavky na redukci početních stavů, s kamzíkem horským v Jeseníkách je to naopak.


Z NAŠICH HONITEB
Přeměna skladby a výnosů zemědělských plodin mezi lety 1920–2011: jeden z klíčů ke změně stavů zvěře (I.) (str. 10-13)

Jakub Hruška




O tom, že se výrazně mění skladba plodin pěstovaných na orné půdě, netřeba nikoho přesvědčovat. Přesto jsem ale začátkem srpna letošního roku nevěřil svým očím. Z vyvýšené odbočky z hlavní silnice Brno – Mikulov směrem na Znojmo se přede mnou otevřel pohled na přibližně 400 ha polí úrodné jižní Moravy. Na celé výměře byla pouze kukuřice. Nic jiného než kukuřice na širém obzoru. Tak až sem to dopracovalo naše „nezemědělské“ komerční zemědělství … Cesta k tomuto „úspěchu“ byla ovšem dlouhá. Pokusím se ji podrobněji popsat na základě údajů Českého statistického úřadu.


VĚDA A VÝZKUM
Mezinárodní konference o myslivosti v Srbsku 2012 (str. 14-15)

Jiří Kamler a Radim Plhal




Ve dnech 22.–24. června t. r. se v Bělehradu uskutečnila mezinárodní konference o myslivosti s názvem „Moderní aspekty trvale udržitelného managementu populací zvěře“. Konferenci hostila agronomická fakulta bělehradské univerzity. Organizátoři si vytkli za cíl oslovit zahraniční odborníky zabývající se myslivostí, navázat s nimi kontakty a umožnit vzájemnou výměnu zkušeností. Myšlenka konference se nám zalíbila, a tak jsme se vydali směrem na jih.


Z NAŠICH HONITEB
Zajímavosti o kachnách z našich honiteb (str. 16-17)

Karel Šťastný




Na celoevropském symposiu o kachnách, které se konalo v dubnu t. r. v Jindřichově Hradci (Svět myslivosti č. 8/2012), bylo předneseno několik příspěvků obsahujících zajímavé informace o populacích kachen v našich honitbách. 


Z NAŠICH HONITEB
Rok v životě šumavské jelení zvěře – září (str. 18-21)

Pavel Šustr



Je tu září, léto na Šumavě pomalu končí a s ním i období hojnosti potravy zvěře. Na horách začínají klesat počty turistů, ale v lesích je stále ještě dost houbařů. Přichází jedna z klíčových částí roku jelení zvěře – říje, která určuje její chování v měsících září a říjnu. Protože období říje vrcholí na Šumavě na přelomu těchto měsíců, bylo by nelogické zabývat se jen jejím začátkem. Tento a příští článek tak bude věnován aktivitám jelení zvěře v průběhu obou měsíců. Na připojených mapách budou pro přehlednost údaje ze září zobrazeny vždy červeně, říjnové modře. Jak období říje prožívali naši satelitem sledovaní jeleni?


SOUTĚŽ
Rarita roku 2012 – IV. kolo (str. 22-23)

Redakce




Soutěž Rarita roku 2012 o nejzajímavější abnormální srnčí trofej se přehoupla do druhé poloviny. Ve IV. kole se představilo celkem 17 trofejí, z nichž do Velkého finále postoupily dvě – jedna na základě hlasování od poroty, druhou tam poslali čtenáři.


ZAJÍMAVOSTI
Nejmohutnější trofej nosil veledaněk! (str. 24-25)

Petr Koubek



Ještě před 10 500 lety (koncem poslední doby ledové) žili na území dnešního Irska sudokopytníci s největší trofejí. Paleontologové, kteří popsali daný druh, mu dali vědecké jméno Cervus (později ho přejmenovali na Megaceros) giganteus, což se do češtiny dá přeložit jako velejelen obrovský. Srovnáte-li základní tělesné rozměry velejelena s parametry jelena evropského, jistě uznáte, že jeho pojmenování není vůbec nadnesené …


ZAJÍMAVOSTI
Telemetrické sledování medvědů v Tatranském národním parku (str. 26-29)

Pavol Lenko




Před dvěma lety jsme ve Světě myslivosti (č. 10/2010) poprvé informovali o projektu telemetrického sledování medvědů v Tatranském národním parku (TANAP). Čas plynul a postupně se podařilo nashromáždit další zajímavé poznatky ze života sledovaných jedinců.


ROZHOVOR
Tlupa zubrů v oboře Židlov se rozrůstá (str. 30-31)

David Vaca



O založení chovu zubra evropského v oboře Židlov (Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Mimoň) v loňském roce jsme informovali ve Světě myslivosti č. 4/2011. Od té doby se udála řada podstatných věcí – zubry se postupně podařilo dostat do dobré kondice, zdravotního a výživného stavu, tři krávy přivedly vloni na svět potomstvo a v dubnu t. r. byla celá tlupa vypuštěna z aklimatizační obůrky do židlovské obory. Více nám prozradil Miloslav Zikmund, oborník ze Židlova. 


LOVECKÝ PES
Systémy GPS v lovecké kynologii (str. 32-33)

Rudolf Slaba




V mnoha aktivitách spojených s myslivostí a lovem se uplatňuje vliv nových technologií a netradičních materiálů, využívajících poslední vědecké poznatky. Ani lovecká kynologie není v této oblasti výjimkou. Mezi moderní a vysoce účinné přístroje, snižující rizika při lovu a zvyšující efektivnost práce loveckých psů, jednoznačně patří elektronické systémy pro určování a sledování pozice psů v terénu. Tyto přístroje jistě zaslouží větší pozornost.














LOVECKÝ PES
Zkušenosti se systémy GPS v praxi (str. 34-36)

Rudolf Slaba




O poznatky a zkušenosti s používáním systémů GPS v praxi se s námi podělili tři vůdci loveckých psů. Každý z nich se věnuje jinému plemeni: Ing. Tuma vodí bavorského barváře, Jan Konvička pracuje na naháňkách většinou s patterdale a bedlington teriéry a Mgr. Slaba se stafordšírskými bulteriéry.


KOMERČNÍ PREZENTACE
Subaru Forester – spolehlivý partner myslivců a lesníků (str. 40-42)

Oto Lasák



Firma Subaru ČR, tuzemský dovozce automobilů této značky, poskytl naší redakci k testu model Subaru Forester 2.0D XS Comfort. Jde o terénní vozidlo vhodné především pro vlastníky lesů a profesionální lovce a myslivce, kteří se potřebují v průběhu celého roku rychle, bezpečně a spolehlivě přepravovat po lesních cestách a v terénu. Byli jsme zvědavi na v Evropě velmi žádaný nový naftový agregát s revoluční konstrukcí, označovaný Subaru Boxer Diesel. Rovněž nás zajímalo pohodlí při zdolávání delších cest. Neopomenuli jsme ani jízdu v náročném terénu. Škoda jen, že při testování chyběl sníh, ale dešťových srážek byl dostatek …


KOMERČNÍ PREZENTACE
Svět nočního vidění a termovce (str. 43)

Jakub Rudel




V srpnovém čísle Světa myslivosti jsme představili některé novinky ze světa nočního vidění a termovize. Nyní se společně podíváme na další přístroje, které by mohly zaujmout lovce a pozorovatele přírody v právě probíhající lovecké sezóně. 


KOMERČNÍ PREZENTACE
Termokamera FLIR Scout PS 32 (str. 44)

PR




Ultrakompaktní přenosná termokamera umožňuje pozorovat zvěř nejen ve dne, ale i v noci, a s dvojnásobným zoomem zobrazovat teplotní pole v rozlišení 320x240 pixelů, takže jsou patrné i malé detaily. Špičková konstrukce přístroje umožní jeho uživateli bezpečný pohyb v členitém terénu před setměním, za soumraku, ale i v naprosté tmě. S přístrojem FLIR Scout obeznáte zvěř v noci, najdete zalehlý postřelený kus, ale objevíte i ztraceného kolegu nebo pytláka. Prohlédnete lehkou mlhou, kouřem nebo zvířeným prachem. Za dne budete moci pozorovat zvěř stojící ve vysoké trávě nebo částečně ukrytou v křovinách.


KOMERČNÍ PREZENTACE
Optika ZEISS HT (str. 45-47)

Jiří Hanák



Společnost Carl Zeiss se ve své činnosti řídí mottem: „Udržet si prvenství a technický náskok v produkci optických přístrojů pro loveckou a sportovní střelbu a dál se rozvíjet.“ Na základě zadání firemního marketingového oddělení byly inovovány pozorovací dalekohledy řady Conquest a výsledkem je nová konstrukční řada Conquest HD (Svět myslivosti č. 8/2012). Obdobný požadavek byl vysloven i v souvislosti s optickými přístroji řady Victory. Vyústěním bylo zahájení výroby řady pozorovacích a zaměřovacích dalekohledů Victory HT. Přístroje řady HT, které byly oficiálně představeny na výstavách Shot Show v USA (leden 2012) a IWA v Norimberku (březen 2012), přinášejí podstatné zvýšení užitných vlastností.


KOMERČNÍ PREZENTACE
Preparius – preparátorský ateliér v Českém Středohoří (str. 48)

Redakce



Preparátorských dílen vyrostlo v naší republice v uplynulých letech jako hub po dešti. Oblastí, která však přece jen není tak „pokrytá“, jsou severní Čechy. Jeden z tamních preparátorských ateliérů otevřel před 13 lety v Srdově nedaleko Úštěka, v malebné krajině Českého Středohoří, Michal Fišer. Specializuje se na preparace spárkaté zvěře z celého světa, ale zhotovuje i preparáty šelem, ptáků a ryb. A protože jde o velmi činorodého člověka, rozvíjí své aktivity i do dalších směrů.


ZE ZAHRANIČÍ
59. generální shromáždění CIC v Kapském Městě (str. 56)






Letošní generální shromáždění Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) proběhlo ve dnech 8.–11. května v Kapském Městě v Jihoafrické republice (JAR) pod heslem „Ekonomika udržení zvěře“.


POSLEDNÍ LEČ
Do Kanady za kamzíkem bělákem (str. 58-61)

Břetislav Nantl



Kanada je co do rozlohy druhý největší stát světa s více než 32 miliony obyvatel. Neodmyslitelně k ní patří Skalisté hory táhnoucí se v délce přibližně 4800 km od severozápadu k jihovýchodu – z kanadské Britské Kolumbie až do Nového Mexika v USA. Jejich nejkrásnější část se rozkládá na hranicích provincií Britská Kolumbie a Alberta. Jde o území, kde v divoké, ničím nerušené přírodě s minimální lidnatostí žije mnoho druhů zvěře. Kdo upřednostňuje lov ve volné přírodě téměř ve všech výškových pásmech od moře až po věčně bílé vrcholky hor ve výšce kolem 4000 m, nemůže najít pro svůj lovecký pobyt lepší místo. Také já jsem se rozhodl vydat se na lov do těchto končin.










Partneri

Kto je online?

Práve tu je 246 návštevníkov a žiadni členovia on-line