Vyšlo marcové číslo
ÚVODNÍK (str. 1)
David Vaca
Vážení čtenáři,
někteří z vás se po přečtení rozhovoru s Ing. Radkem Braumem (str. 4–7) leknou, že se blíží konec naší myslivosti (alespoň v její současné podobě), neboť Ministerstvo zemědělství (MZe) hodlá „otevřít“ zákon o myslivosti. Jiní nad tím jen mávnou rukou, protože podobné prohlášení zaznamenali z úst ministra zemědělství Ing. Petra Bendla již vloni přibližně touto dobou (Svět myslivosti č. 3/2012), ale nic se nestalo. Jak tedy aktuální informace o novelizaci mysliveckého zákona hodnotit? Má smysl se jimi zabývat? Domnívám se, že ano, neboť situace za rok se přece jen změnila.
Mediální aktivity MZe z uplynulého půldruhého roku jsou jen ukázkou ztráty vlivu myslivců, především Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), na tento úřad, a důkazem posilování vlivu zemědělců, konkrétně Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ), byť to MZe navenek odmítá. Jak jinak si vysvětlit změnu dlouhodobě zastávaných postojů a aktivit ve vztahu k myslivosti či složení nové myslivecké rady ministra zemědělství? Je zřejmé, že ASZ je ve snaze prosadit v myslivosti své zájmy značně aktivní a vcelku úspěšná. Ze zákona o myslivosti se jí audiencí u premiéra podařilo udělat téma na vládní úrovni a lze předpokládat, že v úsilí dosáhnout změn v myslivecké legislativě ve svůj prospěch bude pokračovat.
Možná překvapivě aktivní je navzdory relativně krátké době své existence současná myslivecká rada ministra zemědělství (byla jmenována v září loňského roku; Svět myslivosti č. 1/2013). Můžeme se pozastavit nad jejím složením, ale co jí nemůžeme upřít, je fakt, že je v podstatě jedinou mysliveckou radou (od zavedení tohoto institutu), která předložila k diskusi zhodnocení aktuálního stavu myslivosti včetně návrhů řešení (str. 8–9 v tomto čísle časopisu). Nicméně jde z velké míry o projev výše uvedeného.
S většinou bodů z materiálu myslivecké rady nelze než souhlasit. Otázkou je, proč se některé kritizované věci neřeší s využitím současné legislativy. Na to upozorňuje ČMMJ a dodává: proč novelizovat zákon, když lze problémy řešit vyhláškou? V mnohém má pravdu, ale na její otázku lze zareagovat rovněž dotazem: proč se nesnažila využít k podpoře takových řešení svůj vliv, když ho ještě měla, a „netlačila“ na ministerstvo, aby bylo v uvedených věcech aktivnější?
Zákon o myslivosti je pro myslivce bolavé téma. Jakmile slyšíme o jeho novelizaci, hned se většina z nás naježí. Přitom víme o jeho nedostatcích a slabinách a uvědomujeme si, že změny jsou potřeba. Strach z toho, že „otevření“ zákona by mohlo přivodit stav, který si většina z nás nepřeje (zejména snížení minimální výměry honitby), je důvodem pro odmítání diskuse na toto téma. Problém je v tom, že neustálým přehlížením a bagatelizací se problém sám nevyřeší. Vrací se, v nejhorším případě dojde k „výbuchu“, který může smést vedle špatných věcí i ty dobré. Obávám se, aby to tak nedopadlo s naším zákonem o myslivosti. Aby se v nastalé vřavě při projednávání v poslanecké sněmovně neřešily namísto odborné problematiky a potřebných záležitostí pouze parciální zájmy, jak to u našich zákonodárců často vídáme. Např. prosazení zmenšení minimální výměry honitby, k čemuž se vrcholní představitelé MZe raději konkrétně nevyjadřují.
Uvidíme, zda v květnu bude ve věci novelizace zákona o myslivosti jasněji, nebo jestli se nad úmyslem ministra zemědělství zavře voda tak, jako vloni.
ROZHOVOR
MZe: v květnu chceme vládě předložit návrh novely zákona o myslivosti (str. 4-7)
David Vaca
Začátkem loňského roku proběhla médii informace o úmyslu ministra zemědělství Ing. Petra Bendla novelizovat zákon o myslivosti. Zpráva vzbudila mezi myslivci značný rozruch, avšak k „otevření“ zákona nedošlo a o tématu se na veřejnosti přestalo mluvit. Téměř na rok přesně informovala Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) o tom, že premiér RNDr. Petr Nečas vyslovil podporu záměru ministra zemědělství „otevřít“ zákon o myslivosti a návrhům z dílny ASZ ČR (viz box). K novelizaci zákona o myslivosti se korespondenční formou vyjádřil Ing. Radek Braum, náměstek ministra zemědělství pro úsek lesního hospodářství.
PRAXE V HONITBĚ
Seminář o černé zvěři v zemědělské krajině (str. 10-11)
Milan Slavinger
Dne 7. února t. r. uspořádal odbor životního prostředí Magistrátu města Jihlava ve spolupráci s Okresním mysliveckým spolkem ČMMJ Jihlava a Agrovenkovem Vysočina, o. p. s., v jihlavském kině Dukla seminář na aktuální téma „Černá zvěř v zemědělské krajině a právní rámec uplatňování škod působených zvěří“. Seminář byl mimořádný tím, že na něj byly pozvány jak zemědělské subjekty, které na pozemcích hospodaří, tak zástupci uživatelů honiteb, zpravidla mysliveckých sdružení (MS).
ZE ZAHRANIČÍ
Jak se řeší škody působené zvěří v Rakousku? (str. 11)
Redakce
Na semináři o škodách působených zvěří, který uspořádalo v listopadu loňského roku Ministerstvo zemědělství, vystoupil kromě jiných dr. Peter Lebersorger, generální tajemník Ústředí mysliveckých svazů Rakouska. Ve své prezentaci popsal systém řešení škod působených zvěří u našich rakouských sousedů.
VĚDA A VÝZKUM
Není sika jako sika! (str. 12-15)
Miloslava Barančeková, Jarmila Krojerová, Petr Koubek
V letošním lednovém Světě myslivosti jsme se pokusili přiblížit, a snad i trochu objasnit, problematiku křížení siky s jelenem evropským. Abychom se mohli výzkumu dané problematiky věnovat, intenzivně jsme sbírali vzorky tkání siky i jelena evropského z volnosti, obor, farem, zájmových chovů, zoologických zahrad i významných oblastí chovu jelení zvěře z celé ČR (867 celkem vzorků). Podařilo se nám zajistit také početné soubory referenčních vzorků z míst původního výskytu siky – z Japonska (102 vzorků) a Dálného Východu (111 vzorků). Rozsáhlý soubor vzorků nám kromě jiného umožnil určit, jaké poddruhy siky se v ČR vyskytují a odkud k nám byli jejich předci pravděpodobně dovezeni.
Z NAŠICH HONITEB
Jak je to s šířením straky obecné u nás a její nebezpečností pro jiné ptačí druhy? (str. 16-19)
Karel Šťastný
Poznat straku obecnou by nikomu nemělo činit problém. Má nápadné kontrastní černobílé zbarvení s modrozeleným, fialovým a purpurovým leskem a dlouhý, silně stupňovitý ocas, který za sebou v letu táhne jako vlečku. Upozorní na sebe i hlasitým řehtavým „čak, čak, čak“.
LEGISLATIVA
Několik dotazů k činnosti honebního společenstva zejména v souvislosti s rozdělením nebo sloučením honebního společenstva (II.) (str. 20-21)
Jiří Staněk
V únorovém čísle Světa myslivosti jsme publikovali sérii dotazů a odpovědí k problematice honebních společenstev (HS). Na článek nyní navazujeme druhou řadou otázek a odpovědí.
ZAJÍMAVOSTI
Téměř neznámé využití shozů (str. 23)
Robert Rakušan
Paroží provází lidstvo jako trofej, šperk nebo rituální předmět. Málo je známé, že v době kamenné bylo také důležitým nástrojem.
PRAXE V HONITBĚ
Vetřelec z Asie – máme se čím chlubit? (str. 24-26)
Jan Kopřiva
O psíku mývalovitém (Nyctereutes procyonoides), dříve mývalovci kuním, již byly popsány štosy papíru. Tento nepůvodní vetřelec se stává (a někde se bohužel již stal) součástí naší přírody bez ohledu na hranice honiteb, národních parků nebo nehonebních pozemků a (opět bohužel) bez odpovídající pozornosti a tlaku člověka coby „největšího predátora“. Psík není vlivem způsobu svého života „běžně viditelný“ pro veřejnost a pohříchu také pro značnou část myslivců. Zastavme se nad tím, jak je vnímán laiky a co pro redukci jeho početnosti dělají myslivci.
Z HISTORIE
Lovecký tesák: každý ho zná, ale málokdo o něm ví něco víc … (II.) (str. 27-29)
Ctirad Rakušan
V minulém čísle Světa myslivosti (2/2013) jsme věnovali pozornost popisu loveckého tesáku, jeho původu a vývoji, rozdělení tesáků, zárazu zvěře tesákem, ale též způsobu nošení tesáku a používání tesáku v době, kdy jeho praktický význam již opadl. Kromě loveckého tesáku se dříve při lovu používaly i další chladné zbraně, které by bylo škoda nepřipomenout. Chybou by bylo alespoň stručně nezmínit naše významné výrobce tesáků a sbírky loveckých tesáků v ČR.
ROZHOVOR
Lovec se zbraní i beze zbraně (str. 30-35)
David Vaca
Redakce Světa myslivosti spolupracuje od svého vzniku s širokou plejádou našich a slovenských fotografů přírody. V loňském roce se podařilo navázat spolupráci s Dušanem Smetanou, profesionálním fotografem původem ze Slovenska, který přes dvě desítky let žije a pracuje v Montaně v USA. Dušan je pozoruhodný člověk. Kromě fotografování všeho, co souvisí s lovem, je sám vášnivým lovcem. Asi není třeba vysvětlovat, kolem čeho se točil náš neformální rozhovor.
LOVECKÝ PES
Retrívři (II.) – zlatý retrívr (str. 36-39)
Libuše Štorková
Seriál o retrívrech byl v minulém čísle Světa myslivosti zahájen představením patrně nejznámějšího zástupce této skupiny loveckých psů – labradorského retrívra. Ve druhém díle se zaměříme na zlatého retrívra, jednoho z představitelů dlouhosrstých retrívrů.
SPORTOVNÍ STŘELBA
Střelba je mým koníčkem i povoláním (str. 40-43)
Dalibor Pačes
Pamětníci Letních olympijských her 1992 v Barceloně si jistě vzpomenou na famózní úspěch mladého střelce Petra Hrdličky. Tehdy nepříliš známý čtyřiadvacetiletý sportovec vybojoval zlatou olympijskou medaili v disciplíně trap. Sportovní brokové střelbě zůstal věrný dodnes, a jak prohlašuje, stala se mu koníčkem i povoláním. Při příležitosti jeho jmenování do funkce státního trenéra trapu jsme ho požádali o rozhovor.
REPORTÁŽ
FeHoVa 2013 – 20. mezinárodní veletrh loveckých zbraní, rybářství a myslivosti (str. 46)
Oto Lasák
Ve čtvrtek 14. února v 11 hodin byl v hlavním městě Maďarska slavnostně otevřen jubilejní 20. ročník největšího maďarského mysliveckého veletrhu FeHoVa. Dvouhodinového zahajovacího ceremoniálu se kromě jiných významných hostů zúčastnili maďarský ministr pro rozvoj venkova a náměstek ministra zemědělství. Celkem 230 vystavovatelů ze 14 států obsadilo plochu 8000 m2 a nabídlo vskutku pestrou podívanou pro všechny příznivce myslivosti a milovníky přírody. Návštěvnost veletrhu meziročně stoupla ze 40 tisíc na 50 tisíc osob. Vedle nabídky zbraní a střeliva, nožů, lovecké výstroje, terénních automobilů a odborné literatury poutal pozornost I. ročník preparátorské soutěže FeHoVa.
POSLEDNÍ LEČ
Jeden rok ze století jesenických kamzíků (str. 56-59)
Štěpán Mikulka
Letos v únoru uplynulo 100 let od doby, kdy byla v Jeseníkách vysazena kamzičí zvěř. Kamzíci původem z Tyrolských Alp se v horském masivu na severovýchodě naší republiky dobře aklimatizovali a stali se jeho nedílnou součástí. Jako pozorovatel přírody a fotograf jsem si tuto pozoruhodnou zvěř natolik oblíbil, že jsem se rozhodl věnovat jí svoji první fotografickou publikaci. O několik postřehů ze života kamzíků bych se rád podělil se čtenáři Světa myslivosti.
