Vyšiel aprílové číslo
Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Vážení čtenáři,
březnem skončil další myslivecký rok a nastal čas k jeho zhodnocení a naplánování dalších aktivit. Řada z nás bude průběžně sledovat aktuální stavy zvěře v honitbách, její zdravotní stav a také výši škod působených zvěří. Zároveň budeme hodnotit, jak se podařilo plnit plán lovu, s jakými problémy jsme se museli vyrovnat, zda jsme dosáhli cílů stanovených v uplynulém období atd. Zkusme k tomuto bilancování přistoupit s odpovědností a rozvahou, bez zbytečného sentimentu a hlavně bez přístupu, který je v myslivosti velmi častý a lze shrnout do věty: takhle se to dělalo vždy. Mějme na paměti, že myslivecké tradice vznikly v kontextu úrovně poznání své doby, tehdejšího stavu společnosti, životního stylu lidí a charakteru myslivosti. K našim úkolům patří udržovat je, ale nezakonzervovat. Na to, jak se v posledním desetiletí změnilo mnohé v naší myslivosti, je třeba reagovat změnou přístupu k hospodaření se zvěří. Proto není v pořádku, když necháváme bez povšimnutí např. novinky v poznání biologie zvěře.
Jedním z faktorů, který zásadně ovlivňuje charakter naší myslivosti, jsou úlovky zvěře. Ty se za uplynulá desetiletí zcela zásadně změnily. Vždyť předválečná myslivost byla „postavena“ na koroptvi a zajíci, srnčí zvěř se lovila broky a černá byla chována jen v oborách. Myslivci věnovali obrovskou pozornost tzv. škodné a stavy veškerých predátorů udržovali na úrovni, která umožňovala dobrou reprodukci drobné zvěře. Mezi škodnou tehdy patřily druhy, které mnohý z nás za celý svůj myslivecký život v honitbě nepotkal a možná by je ani nepoznal. Termín škodná jsme sice oficiálně vyřadili ze svého slovníku, ale tím se vliv predátorů na ostatní druhy nezměnil. Je možná škoda, že místo hledání méně provokujícího označení se toto dělení zvěře zrušilo. Vždyť přece nešlo o možnost hubení škodné všemi prostředky – mnohé druhy měly dobu lovu nebo byly celoročně hájené. Význam tohoto dělení tkvěl v tom, že škodná nebyla předmětem cíleného hospodaření a myslivci proto nebyli povinni platit za škody způsobené touto zvěří.
Posledních 50 let bylo ve znamení nahrazování drobné zvěře zvěří spárkatou, zejména černou. V souvislosti s tím došlo k výrazné změně charakteru myslivosti, lovecké výzbroje a výstroje, ale i péče o zvěř. S ohledem na mizení zvěře z krajiny a s předpisy ochrany přírody se snížil počet druhů, které lze lovit. Tento stav se ale většiny uživatelů honiteb nijak zvlášť nedotýká, protože se věnují téměř výhradně péči o spárkatou zvěř a jejímu lovu a na lišky a kuny nemají zpravidla čas. Do problémů se tak dostávají pouze ti uživatelé honiteb, kteří se snaží pracovat s drobnou zvěří a kromě nevyhovujícího stavu životního prostředí narážejí na neúnosný tlak predátorů soustředěných do míst s bohatou nabídkou potravy. Práce s drobnou v malých honitbách s nespolupracujícími sousedy je tak téměř bezvýsledná. Rozhodně neplatí, že likvidace predátorů vyřeší problémy s drobnou zvěří – tedy pokud se nezmění i další podmínky, zejména úživnost prostředí a kryt. Změnit např. zemědělské hospodaření je však velmi obtížné, mnohem obtížnější než ulovit několik predátorů. Jak to však v naší společnosti bývá, zpravidla vždy se sahá k nejjednodušším řešením, a tak se opakovaně objevují návrhy rozšířit seznam lovných druhů o kormorána, krkavce, sojku, rysa, ale také o bobra a další živočichy. Je pravda, že mnohé tyto druhy již nějakou dobu nejsou ohrožené a úspěšně osídlují další biotopy. Jejich přeřazení mezi druhy, které lze lovit, by však přineslo mnohá úskalí a umožnění jejich lovu by myslivosti a myslivcům příliš nepomohlo. Především si uvědomme, že jde o druhy, které jsou z hlediska celkového mysliveckého hospodaření téměř bezvýznamné a několik ulovených bobrů či krkavců nic zásadního nezmění. Většina myslivců totiž stejně nebude mít čas věnovat se jejich lovu, neboť je ráda, že stihne vozit krmivo na vnadiště a čekat na černou. Podívejme se např. na lišky a jezevce – navzdory relativně intenzivnímu odstřelu jejich početnost neklesá, a pokud ano, tak ne kvůli lovu.
Dalším aspektem souvisejícím s případným zařazením některých druhů mezi zvěř by byla úhrada škod, které působí. Pokud by se např. bobr zařadil mezi zvěř obhospodařovatelnou lovem, hrazení škod, které po něm zůstávají, by padlo na uživatele honiteb a jejich výše by pro mnohé z nich byla likvidační. Pominout nemůžeme ani mínění veřejnosti, kterou kritici myslivosti přesvědčují o škodlivosti myslivců. Proto je pro myslivce často výhodnější vzdát se lovu těchto druhů.
VĚDA A VÝZKUM
Jaké stavy zvěře je snadné udržovat, aneb kapři si sami rybník nevypustí (str. 4-6)
Ing. Radim Plhal a doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Asi každý náš myslivec zná alespoň základy mysliveckého plánování a je srozuměn s tím, že má povinnost udržovat početnost zvěře na úrovni normovaných stavů. Mnoho z nás zároveň tuší, že skutečné stavy v honitbách se od oficiálně vykázaných výrazně odchylují a přiblížení se normovaným by výrazně omezilo myslivecké vyžití. Protože se postupně zvyšuje tlak na to, aby se stavy zvěře snížily, měli bychom se snažit najít potřebnou rovnováhu mezi únosností prostředí a potřebami myslivosti.
DISKUSE
Krkavec velký – pojďme o něm diskutovat (str. 7-9)
Ing. Josef Novák
V úvodu podotýkám, že nechci vést polemiku s autory článku „Krkavec velký – rozporuplný zástupce naší ptačí fauny“ (Svět myslivosti č. 6/2008). Jsem si vědom toho, že přečetli mnoho publikací a studií o krkavci velkém. V tomto příspěvku chci shrnout své zkušenosti o krkavcích získané v uplynulých třech desetiletích v okresech Mladá Boleslav, Česká Lípa a Ústí nad Labem. Nejdelší pozorování mám z Mladoboleslavska.
Z NAŠICH HONITEB
Los evropský na Vyšebrodsku (str. 10-12)
Jan Märtl
Historie stálého výskytu losa evropského na území Lesní správy Vyšší Brod (Lesy České republiky, s. p.) sahá k r. 1973, kdy byl v oblasti pozorován první kus, který přišel zřejmě z Polska. Státní hranice s Bavorskem a Rakouskem byla totiž v té době neprodyšně uzavřena vysokým, i pro losa obtížně překonatelným plotem. Tzv. ženijně-technické zajištění, jak se tomuto zařízení oficiálně říkalo, mělo ochránit hranici před narušiteli. Zároveň bylo významnou překážkou pro migrující spárkatou zvěř, a to ať šlo o zvěř jelení, srnčí, černou či losí, jíž je věnován tento článek. Po r. 1989 došlo k odstranění ženijně-technického zajištění a zvěř může od té doby volně přecházet mezi ČR, Bavorskem a Rakouskem.
PRAXE V HONITBĚ
Tvar srnčích parůžků (str. 13)
Pavel Scherer
Základní tvar srnčích parůžků je ovlivněn geneticky. Parůžky každého srnce jsou však jiné, originální, variabilita tvarů je obrovská. Na podobu parůžků má totiž vliv totiž celá řada faktorů, především zdravotní stav konkrétního jedince. Různá poranění parůžků v době jejich růstu, choroby, kterými srnec onemocní, fyzická zranění nebo parazitární infekce dokáží typický tvar parůžků srnce dočasně, ale v některých případech i trvale pozměnit. Pokud negativně působící faktor pomine, v dalším roce se parůžek může tvarově vrátit do typické podoby.
ZAJÍMAVOSTI
„Živá konzerva“ plná parazitů (str. 16-17)
MVDr. Rudolf Janto a MVDr. Peter Lazar
V odborné myslivecké literatuře se v souvislosti s potravou vlka zpravidla uvádí, že loví volně žijící živočichy od velikosti myši až po losa a konzumuje též padliny. Vlk se pokouší ulovit podle možností slabší zvíře – buď mládě, nebo starý či nemocný kus. V přírodě tak vykonává důležitou selekční a asanační službu. Uloví však i zdravé a vitální jedince, zejména pokud loví ve smečce a pronásledovaná zvěř má ztížené podmínky k úniku (např. vyšší sněhová pokrývka). Často působí i škody na hospodářských zvířatech, zejména na ovcích. S tvrzeními z odborné literatury lze souhlasit. Současně je třeba poznamenat, že v současnosti jsou stavy vlka v některých oblastech Slovenska na hranici únosnosti a vlkům padne za oběť mnoho zdravé a vitální zvěře, domácích zvířat, a dokonce lovečtí psi. V našem článku se však budeme věnovat sanitární činnosti vlka v přírodě a jeho občasnému specifickému chování ke kořisti.
LEGISLATIVA
Můžeme dávat zvěři záraz a zapeřovat ji? (str. 18)
Redakce
Redakce Světa myslivosti byla upozorněna na sdělení Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj č. j. KVSC/261/2009 z 21. ledna t. r., adresované uživatelům honiteb Jihočeského kraje, v němž ředitel KVS MVDr. František Kouba upozorňuje myslivce, že nesmí provádět záraz nebo zapeření zvěře. Ve sdělení se doslova píše: „Dnem 1. října 2008 vešel v platnost zákon č. 409/2008 Sb., úplné znění zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, zakazující týrání zvířat a všechny formy propagace týrání zvířat. V § 5h povoluje zákon pro usmrcení zvěře při dohledávce pouze manipulaci šíje nebo užití střelné zbraně, a to jen je-li to v souladu se zvláštními předpisy – zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Záraz nebo zapeření zvěře se nesmí provádět, bylo by to v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. V případě porušení těchto ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání lze fyzické osobě za přestupek uložit pokutu až do 500 000 Kč.“ O zodpovězení otázky, zda je možné provádět zapeření zvěře pernaté nebo záraz zvěře spárkaté, nebo zda je takový způsob usmrcování zvěře porušením zákona na ochranu zvířat proti týrání, jsme požádali spolupracovníka naší redakce JUDr. Ing. Jiřího Staňka, CSc.
ZAJÍMAVOSTI
Kde lišky dávají dobrou noc (str. 19-20)
Ing. David Vaca, Ph.D.
Linden je malé městečko v Hessensku, takové, jichž jsou v Německu tisíce. Pomalu projíždím čistými ulicemi, míjím domky s upravenými zahradami a najednou něco upoutá moji pozornost. Na střeše jednoho z domů postaveném v bavorském stylu se točí větrná růžice zdobená siluetou běžícího zvířete. Zastavím auto a přemýšlím. Oči sjedou k železné brance natřené bílou barvou a zdobené rovněž jakýmsi živočichem. Jsem si téměř jistý. Vystoupím z auta a okukuji zahrádku. Dveře domku se náhle otevřou, vyjde z nich starší pán a pátravě si mne prohlíží. „Dobrý den, jsem tu správně v Liščí noře?“ ptám se. „Ano, pojďte dál. Jste očekáván.“
ZAJÍMAVOSTI
Reineke = lišák ferina (str. 21)
Redakce
Myslivci v německy mluvících státech velmi často používají pro lišku označení Reineke či Reinecke. Původ lze hledat již ve 12. století. Vznik tohoto označení podrobně popsal Bedřich Brandejs v článku uveřejněném v Loveckém obzoru č. 8/1908 na str. 96 (pod literárním pseudonymem B. Podorebský), který předkládáme v původní podobě.
ZE ZAHRANIČÍ
Lov na vlky se zradidly v Kirovské oblasti Ruska (str. 22-24)
Ing. Petr Ziegrosser
„Dnes, se zdokonalenými a vhodnými loveckými prostředky, zůstává pro skutečného lovce lov na vlka mimořádným zážitkem. Při honu na vlka je zajímavá lstivost a představivost zvířete, s nímž musí lovec svést boj, složitost jeho chování, které musí každý obratný a pozorný lovec znát. Lovec nemotora a chvastoun (takových chlubivých mluvků bylo mezi lovci vždy habaděj) by se neměl na takový odpovědný a náročný lov ani vydávat. Vlci brzy poznají, s kým mají co dělat, lov se určitě nevyvede a vlci uniknou bez úhony.“
Ivan Sergejevič Sokolov-Mikitov: Na loveckých stezkách, nakladatelství Svoboda, 1978
LOVECKÝ PES
Lysivost u psů (str. 25-27)
Ing. Jaromír Dostál, DrSc.
Lysivost (alopecie), je onemocnění zvířat projevující se dočasnou ztrátou srsti na různých částech těla. Postihuje zejména kočky, psy, ovce a skot; známé jsou však i případy alopecie u člověka (ztráta vlasů). Její příčiny, průběh a rozsah nejsou vždy stejné. Zaznamenáváme jak jednoduché, tak komplikované a navíc geneticky podmíněné formy alopecie.
LOVECKÝ PES
Lysivost českých fousků: stále živý problém (str. 28-29)
Mgr. Jaroslav Rataj
Když jsem si před 16 lety pořizoval svého prvního českého fouska (CF), byl jsem ostatními myslivci a kynology upozorňován na to, že toto plemeno trpí lysivostí a že se stává, že fouskové před hony ztratí srst, a tak jsou téměř nepoužitelní. Nedbal jsem rad zkušených, čehož však zpětně rozhodně nelituji, a jako absolutní laik jsem si od MVDr. Františka Pospíšila z Votic pořídil krásné štěně bělouše s plotnami.
SPORTOVNÍ STŘELBA
Neobvyklá broková disciplína: střelba na helices (str. 30)
Karel Pučálka
K tomu, abyste uspěli ve střelbě na helices, musíte být opravdu velmi dobrým střelcem. Cílem brokové střelby totiž nejsou obvyklé asfaltové terče, ale plastové vrtule s oddělitelným středem, jejichž dráha letu je na rozdíl od zmiňovaných terčů naprosto nevyzpytatelná a nepředvídatelná. Právě v tom je kouzlo této neobvyklé střelecké disciplíny.
KULTURA
Jaký byl II. ročník studentské soutěže ve hře na lovecké hudební nástroje a vábení jelenů? (str. 33)
Ing. Martina Nentvichová a Ing. Vlastimil Hart
Ve dnech 13.–15. března t. r. se na zámku v Kostelci nad Černými lesy konal II. ročník studentské soutěže ve hře na lovecké hudební nástroje a soutěže ve vábení jelenů. Do hudební soutěže se přihlásilo 19 souborů, 15 sólistů na lesnici, 9 sólistů na borlici, do soutěže v napodobení hlasu jelenů 10 začínajících a 30 pokročilých vábičů od nás i ze Slovenska. Do Kostelce přijelo celkem přes 150 soutěžících!
NAŠE OBORY
Oborní chovy v Plzeňském kraji (I.) (str. 37-39)
Ing. Dalibor Pačes
Při představování oborních chovů v jednotlivých krajích ČR se v tomto čísle časopisu přesuneme do západních Čech – do Plzeňského kraje. Na jeho území najdeme celkem 14 obor, jejichž představení jsme rozdělili na dvě části. V první části budeme věnovat pozornost sedmi oborním chovům, z nichž čtyři leží v okrese Domažlice, dva v okrese Tachov a jeden v okrese Klatovy. Ve většině z nich je chován muflon a daněk evropský, v některých sika Dybowského a v jedné prase divoké.
ZE ZAHRANIČÍ
Jaspowa & Fischerei & Offroad 2009, Vídeň, 13.–15. 2. 2009 (str. 42)
Ing. Jan Dvořák, Ph.D.
Ve dnech 13.–15. února t. r. se opět po dvou letech otevřely brány vídeňského výstaviště, aby přivítaly návštěvníky tradičního veletrhu myslivosti, rybářství a terénních automobilů – Jaspowa & Fischerei & Offroad. Ve dvou halách si přišli na své jak příznivci myslivosti, tak cechu rybářského. Své produkty jim nabídlo přes 200 vystavovatelů.
ZE ZAHRANIČÍ
Die Hohe Jagd & Fischerei, Salcburk, 26. 2.–1. 3. 2009 (str. 42)
Redakce
Ani ne dva týdny po ukončení vídeňského veletrhu Jaspowa se v Rakousku konal největší tamní myslivecký veletrh – Die Hohe Jagd & Fischerei v Salcburku. V pořadí 21. ročník veletrhu se těšil velkému zájmu vystavovatelů a do města pod Alpami přilákal davy návštěvníků z Rakouska a sousedních států.
Informace a objednávky předplatného na Slovensku:
Magnet-Press Slovakia s. r. o.
Šustekova 8
851 04 Bratislava - Petržalka
Tel./fax: 00421-267 201 931-933 (předplatné)
E-mail: Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript.
