Malá reportáž o love lukom v USA od človeka žijúceho a loviaceho tam.
<br/>Obzvlášť je dobré ako lovcov ubúda lebo to mladí nechcú robiť.
<br/>
<br/>Zdravím ze Severní karolíny - USA, zde se lukostřelba provádí především pro lovecké účely. 90% lukostřelců loví kladkovými luky a 10% loví tradičními luky a primitivními luky. Sportovních lukostřelců střílejících kulatré terče je velmi málo a i to velmi málo někdy loví zvěř. V každém státě USA jsou jiné lovecké zákony a regulace. Převážně se zmíním o regulacích tohoto státu, neboť o nich vím nejvíce. Pak několik zajimavostí z přilehlých států. V severní karolíně lovecký lístek stojí 40 dolarů na jeden rok. Začátečník pouze potřebuje absolvovat asi 20 hodinový kurz o bezpečnosti lovení zakončen jednoduchým testem. Kurz je zadarmo a absolvent má právo si koupit v obchodě lovecký lístek. Což jej opravňuje lovit kulovnicí, brokovnicí, lukem a fyzicky neschopným osobám i kuší. (pouze dodatek dovednost lukostřelce se dále prokazuje střeleckou dovedností, nutno zasáhnou aspoň dvěma šípy určitý cíl) Zbrojní pas neexistuje na střelné zbraně co mají hlaveň delší než 16 palců (40 cm). Na pistoli je nutné mít povolení od šerifa. Když člověk nemá kriminální rejstřík šerif mu musí dát povolení. Sev. karolína má 100 okrsků(county) a každý tento okrsek má svého zvoleného šerifa a jeho pomocníky. Tedy máme 100 šerifů. Abych nezapomněl pistole a ládovačka se považuje za loveckou zbraň stejně jako oštěp. Luk tradiční a primitivní musí mít nejmenší tah 40 liber. Většina z nás ovšem střílí luky o tazích 50-55 liber a něco i 60 liber což je tady zbytečné, neboť zde nejsou moc velká žvířata. Dále co je dáno zákonem - regulací je šířka lovecké špičky co je 7/8 palce široká (22 mm) špička může být kovová a kamenná! Tedy může být i bronzová! Není udána délka hrotu. Sousední stát Virginie neudává tah loveckého luku, pouze že tento luk musí dostřelit šíp s loveckou špičkpou 125 yardu do dálky. Což dělá z luku legální loveckou zbraň ve Virginii!! Západní Virginie neudává vůbec tah luku a nic více. I když zde závodíme o body na 3D zvířata vždy tohle bereme pouze jako přípravu na lov. Nejlépe je když se lov začíná trénovat od mala. Řekněme od 10 let. Mldyý indián se toho musí hodně učit i když dnes musí chodit do čškoly! Nemá nic společného s primitivy 19. století.
<br/>Zde jako loveckého šípu používáme uhlíku, hliníku a dřevěných šípů. Co je důležité aby šíp měl alespoň 10 grains na 1 libru tahu luku! Nejdůležitější je ostrost špičky co musí být ostrá tak že holí. I když je kolikrát brousíme, že teměř holí a dokončíme pilníkem. Zubaté ostří vytvoří krvácející ránu co vlastně stále krvácí! Na kždé zvíře máme jinou metodu lovení lukem. Ty musíme podvědomě znát.
<br/>V Severní Karolíně je 2 měsíční sezona na luk, potom 1 týden na černý prach a dokončuje se kulovnicí. Převážně cílem je běloocasý srnec. Samec může vážit až 150 kilo. Ovšem 90 kg je průměrná váha. Taktika lovu lukem je z posedu, nebo z úkrytu. Zakrmuje se kukuřicí! Úspěch lukem je pouze 10% z toho co kulovnicí. S lukem musíme čekat až se zvíře přiblíží na 20 metrů a blíže a potom stále musíme čekat na postavení srnce. Chceme zasáhnout obě plíce či alespoň játra. Srnec musí stát v úhlu.Žvíře zasažené na obě plíce umírá za 6 vteřin. Vlastně ztratí vědomí, neboť se zadusí vlastní krví. Když zvíře ztratí 40% své krve upadá do bezvědomí. Mozkové buñky postupně odumírají na nedostatek kyslíku a´t je krvácení dovnitř nebo ven. Problém je, že za 6 vteřin srnec stále uběhne 150 metrů. Na dohledání můžeme mít jakéhokoliv pudlíka v autě. Pro psa není problém dohledání srnce po kapkách krve. Rána šípem je vlastně bezbolestná, nebo|ť když šíp úplně projde tělem zvíře odběhne a pak se zastaví a neví co se stalo. Nejhorší je zvíře zasažené do břicha a šíp co nemá žádný úhel co by třeba prorazil bránici. Na štěstí šíp není kulka a tak srnec do rána úmře na vykrvácení ve střevech. Nejlepší je slézt z posedu a jít domů. Ráno téměř vždy najdeme srncemrtvého nedaleko posedu. Vojáci I. světové války zasaženi kulkou do břicha umírali 3 dny v agonii! Lukostřelec vždy začíná malou zvěří než se pokouší zastřelit velkou zvěř. Veverky, králici, ptáci atd tak správně vychovaný lukostřelec, než vyleze na posed na srnce už má dostatek zkušeností ve střelbě na živý cíl! Což ostatně všechny naše lukostřelecké kluby zde učí co a jak. Na loveckém lístku máme známky kolik zvěře můžeme zastřelit. Letošní rok je to 6 srnců, 1 krocana, 1 medvěda černého, 75 veverek/další malá zvěř se nepočítá). Na zdivočelá domácí prasata není žádný zákon. Stejně tak na kojoty, lišky a třeba nutrie. V celé americe ubývá počet lovců jak se lidi nastěhovali do mega měst a venkov se vyprázdnil. V Severní Karolíně žije 8000 černých medvědů, 1,2 milionu srnčí a 9 milionu lidí. Stát je velký jako bývalé československo! Tolik pro úvod budu pokračovat příště o lovecké lukostřelbě.
<br/>
<br/>Stanislav Janoch -čtenář
www.lukostřelec
<br/>
<br/>Zdravím znova ze Severní Karolíny…je velmi nepravděpodobné, že by se ze sportovního lukostřelce najednou stal nějaký úspěšný lovec, neboť střílení lukem sportovním způsobem je pouze 20% úspěchu. Lovecká lukostřelba vyžaduje znalost a dovednost střílet lukem ze všech možných a téměř nemožných poloh, v kleče na jednom koleni, na obou kolenech, v sedě na bedně atd. Nemusíme být schopni střílet daleko ale být přesní na krátkou vzdálenost. Bylo zde plno olympiků co stříleli přesně na 90 metrů a trvalo jim 5 let než dostali svého prvního srnce co přišel sotva na 20 metrů. Luku se zde tež použéívá na lov ryb. Naviják je nějak připevněn k luku. Ryby co se zde považují za tzv. sportovní jako pstruh se nesmí střílet lukem, ovšem zde nemusíme zoufat neboť je zde nespočetně kaprů, sumců, kostlínů a dalších. Na moři se střílí rejnoci a žraloci, společně s nepřehledným výběrem dalších ryb. Používáme člunů, pramic či dokonce kajaků jako kdysi eskymáci. Střílíme z krátkých luků. Neboť pro lukostřelce lovecká sezona nikdy nekončí. Ostatně zdivočelá prasata se mohou bez omezení střílet celý rok. Domácí zdivočelá prasata co utekla dobyvatelům jako španělu De Soto kdy on roku 1540 zde hledal zlato. V Severní Karolíně a celkově na jihu bachyně ročně má 3 vrhy po 6-8-10 až 14 selatech. Prase je za rok dospělé. Farmáři a majitelé pozemků kolikrát nechtějí aby jim tam někdo střílel puškou ale když používáme tradiční luk pozvánky se jen hrnou na odstranění - snížení počtů zvěře na jejich pozemku. Jako v minulých stoletích dnes je zde možné ulovit tolik zvěře obyčejným lukem, že pokud máme velký mrazák, že nepotřebujemem vůbec kupovat maso. I když asi převážná většina masa budou nějaké ryby. Stále jsou lidi co mají peníze a ti pak jezdí na lovy lukem do afriky a austrálie. Též do Kanady která je dostupná i pro nás chudé. Kam většinou se jezdí vlastním autem a lov na černého medvěda 1 týden stojí 1000 dolarů. Ono je někdy větším dobrodružstvím ta cesta než lov samotný. Cestování po světe s rozkládacím recurve na místa lovů je prý zážitek. Alespoň to říkají naši lukostřelci. Já osobně nemíním cestovat do Austrálie abych si mohl zastřelit divoký dobytek. Ovšem je hodně lidí co pro toto žijí. V severní americe žije 27 druhů velkých zvířat a jsou lidi že je jejich životním snem a úkolem je skolit lukem všech 27 druhů těchto zvířat i když jim to trvá 20 let. Prakticky každý lukostřelec, když je lukostřelecká sezona ukončena sáhne po kulovnici či brokovnici. Pokračuje v lovení srnců. Jako kdyby asi 90% myslivců v česku střílelo lukem. To by určitě byla událost a zde je to normální, že používáme kombinované lovecké zbraně. Nikomu to nepřipadá ani divné. Jenže tady běloch loví lukem od roku 1930. Dnes jsou to mi černoši a viděl jsem i různé emigranty z bývalého sovětského imperia. Všeobecný trend v USA je, že počet lovců ubývá a počet zvěře rapidně přibývá. Průměrný věk lovce v USA je dnes okolo 45 let. Mládeže je velmi málo, není lehké naučit se loveckou lukostřelbu. Ovšem ti mládežníci co se tomu věnují mají zlaté časy, neboť zvěře zde jsou mraky. Dnes v USA je okolo 200 lukařů co reklamují své výrobky - dřevolaminátové luky. Jsou to zakázkové luky. Pak jsou větší společnosti co vyrábí luky v malých sériích a nakonec zde plno lidí si vyrábí luky pro sebe a své známé - luky všech možných druhů. Každý lukostřelec má doma vždy několik luků. Ti co nemají peníze mohou si luk vyrobit zadarmo. Je ovšem třeba mít vědomosti a praxi. Za humny roste každému dostatek dřeva na luk. dřevěný luk má ovšem slabší výkon než dřevolaminátový recurve. Musíme ovšem předpokládat, že celodřevěný luk bude mít trochu zahnuté konce a vytváří deflex-reflex. Stále bude mít méně energie než recurve. Vykompenzujeme to těžším šípem a silnějším dřevěným lukem neboť 50 liber dřevěný luk obyčejně střílí jako 45 liberní recurve. Rotdíl je tak vždy 5-7 liber tahu což nedělá rozdíl neboť na zvěř střílíme jeden či dva šípy. Za legračních událostí až 3 šípy. Pouze značná nevýhoda dřevěného luku je jeho délka. Na druhé straně je to záležitost jednotlivce co má raději. V Severní karolíně všechny 3D soutěže končí začátkem lovecké sezony začátkem září na srnčí. Sezona trvá 4 nměsíce do nového roku a pak se nám zahajuje další 3 D sezona. Lovící lukostřelci stráví většinu roku sportovní lukostřelbou, střílíme i na olymp. Terče ze vzdáleností 60,50, 40 yardů. Na kabelech máme zvířata co posíláme z kopce dolů co simuluje běžící zvíře. Čas od času někdo přinese zamražené maso co někde zastřelil lukem. Tak ochutnáváme maso ze soba. Losa. Medvěda, jelena, aligátora. I když tam spíše hraje roli kuchařské umění. Na závěr otázka…jestli někdo ví jak lovíme lva lukem ?? Lev má něco přes 220 kg (samec 5 let starý) to znamená, že 55 liberní recurve luk bude dostatečný. Ale jak jej lovíme úplně bezpečně!? Čěkám na vaši odpověd
<br/>
<br/>Čtenář
www.lukostřelec s. Janoch